14. kapitola - Konec špatný; Všechno dobré?!

„Šéfe.." skočil mu do řeči Kisame.. „takže to chcete udělat?"
„Pro dobro organizace..." odpověděl mu Itachi, Pein jenom přikývl.
„Chce se toho někdo dobrovolně ujmout hned teď?" pohlédl na ně šéfíček.
Nikdo se nehlásil dobrovolně, ale Pein se k tomu taky zrovna neměl.
„Vyslechneme je ještě naposled?" řekl najednou Tobi. Tenhle tah od něj nikdo nečekal. „Dáme jim den. Ale.. přísně je budeme hlídat." uzavřel debatu po velkém rozhodování Pein. Když všichni odešli z pokoje, někteří sešli dolů po schodech, jiní už dávno někam zmizeli. Když Kisame s Itachim procházeli obývacím pokojem, dívky tam zaraženě a beze slova seděly na gauči. Molly se otočila na Itachiho,ale k úsměvu se nedonutila. Uchiha jen sklopil hlavu a poté se podíval na Kisameho. Ten zamířil do jejich pokoje a Itachi ho beze slova následoval.
Dívky se na sebe podívaly.
„Mám špatnej pocit," špitla Mitsuki.
„Já bohužel taky. Itachi-kun se tvářil... Jako..." hlesla dívenka.
„Kisameho pohled se mi ani trochu nelíbil," schoulila se na gauči. „Skoro vždycky se.. smál.."
„Třeba se nás už chtějí zbavit..." řekla tiše molly.
„To chtěji už od začátku," zaťala Mitsuki ruku v pěst. „Proč jen jsem.. to udělala!"
„Co?"
„Ty víš jak to potom všechno začalo. Nechtěla jsem způsobit takový chaos," začala hnědovláska zase vzlykat, ani si neuvědomovala, že Pein s Konan v kuchyni a Itachi s Kisamem ve vedlejším pokoji to opět všechno slyší..
„Mělo to být jen.. přijít a odejít. Ze srandy, ze zvědavosti," vzlykala.. „a přitom.. jsem to všechno takhle podělala.. Byla to hloupost, rozzlobila jsem tě. Přišel Pein, protože slyšel hluk.. byl problém! Ale já bych nikdy.. nikdy bych něco takového neudělala naschvál. A už vůbec bych nikdy nikomu neublížila!" s každým slovem -aniž by si to v rozčilení uvědomovala- víc a víc zvyšovala hlas.
„Na tohle už nemám.." rozvzlykala se a schoulila se do klubíčka, v obličeji úplně rudá. To už Kisame s Itachim stáli na chodbě, Kakuzu s Tobim se už taky přišli podívat, co se to dole děje.
„Ehmm... Přišly... Jsme... Jak se to jmenuje? Jo! Dveřmi... Přece jsme se tu nemohly objevit jenom tak, jako třeba... Proskočit nějakým portálem..." vykoktala mollinka nervózně.
„Takže takhle to bylo." řekl chladně šéfíček.
Dívka objala plačící kamarádku.
„Mitsuki-chan..." hlesla.
„Itachi! Bude výslech číslo dvě." řekl Pein, pohlédl přísně na všechny Akatsuki, kteří se neodvážili nic namítat, dokonce i Kisame mlčel.
Itachi si jen povzdechl a Pein šel ještě do své pracovny. Všichni zůstali bezeslova stát, ale potom ho Kisame následoval. Leader za sebou sice dveře zavřel, ale žralok je bez zaklepání otevřel, bez zeptání vešel a dveře za sebou zase zavřel. Pein se překvapeně otočil.
„Já s tebou nesouhlasím!" začal Kisame.
„Kisame, dobře víš, že pro organizaci je toto nejlepší rozhodnutí," řekl šéfíček, „ pokud nemají co skrývat, tak jim výslech vadit nebude, pokud tohle celé sehráli, dozvíme se pravdu tak či tak! (Žraloček se už nadechoval k odpovědi.) Ne, Kisame, nepřerušuj mně! Sám jsi vyslechl je¨jich rozhovor, pokud to celé byla hra do které nás chtěli uvrtat, tak za to zaplatí.
Nemám je tu zapotřebí a bohužel Kisame, organizace Akatsuki, není tady pro hru. Pokud Ti to nedošlo, tak takovéhle lidi zabíjíme a nejsme tu jenom tak... Nejsme někdo jako Konoha, která přijme každého! My si takové chyby nemůžeme dopustit."
„To je pravda..." hlesla rybička.
„Chápeš to tedy?" zamračil se šéf.
„Asi ano." přikývl žralok.
„Výslech proběhne." rozhodl Pein.
„Jo." byla mu ne zrovna nadšená odpověď. „Výslech možná. Ale.. proč bychom je měli zabíjet?"
„S tímhle nesouhasíš?" pokrčil Pein nos.
„A souhlasit nebudu. Jsou to je dvě mladý holky a.. a jsou pro nás neškodný."
„Kisame, o tom jsme mluvili. Ty informace.."
„Informace!?" rozkřikl se Kisame. Hned potom se mu ale hlas vrátil do normálu. „Vždyť ony nemají s žádnou hloupou organizací nic společného! Ony ani neví, oč tu běží. A nemyslíš si, že by se už dávno pokusily o útok, nebo alespoň utéct?" nenechal Peina ani, aby se nadechnul. „Skoro ani neví, jak se tu vzaly. Myslím, že špehovat nás je to poslední co tu chtějí."
„Kisame, my jsme zabijáci, ne nějaká organizace dobrosrdenství."
„Ty mě ani neposloucháš!" začal zase žralok křičet.
„Kisame!" okřikl ho Pein, který se mírně zamračil.
„Ne! Žádné Kisame, jsou to jenom dvě holčičky!" rozkřikl se nanovo žralok, do místnosti však vešel Itachi.
„Kisame..." oslovil jej chladně.
„Co chceš...?" otočil se na něj žraloček naštvaně, to však už pohlédl do očí Sharinganu a upadl do Genjutsu.
„Potom ho bude bolet hlava." poznamenal Itachi.
„Potom bude křičet dvakrát víc." řekl Pein vyčítavě.
„Potom lepší, než teď." odsekl Uchiha.
„Pravda." pokrčil rameny šéf.
„Výslech může každou chvílí začít." prohlásil muž se Sharinganem v očích.
Když vyšli Pein s Itachim z místnosti, přítomní Akatsuki se šéfíka docela báli.
„Sharingan není třeba," svěsila Mitsuki hlavu.
„Mitsuki-chan..." pohlédla druhá dívka na svou kamarádku nevěřícně.
„Teď už je to stejně jedno," povzdechla si zničeně. „Ale.. ať řekneme pravdu, kolikrát budeme chtít, stejně neuvěříte," řekla, pohled zarytý v zemi. „S sharinganem, i bez něj.."
„Počkat.. takže.. podle toho, co Kisame slyšel.. ty dvě nejsou sestry?" přerušil krátké ticho Hidan. Dívky jenom zavrtěly hlavou a oběma docházelo, že při minulém rozhovoru si nedávaly pozor na to, zde je někdo neposlouchá. „Ale vypadalo to tak," konstatoval Hidan.
„Není to teď jedno?" povzdechne si Konan.
„Je." pípla mollinka, která zatím nepropadávala panice, nebo alespoň ne moc.
Náhle ze země vylezou dvě půlky, jedna černá a druhá bíla, obě dvě se zaujatě baví o sladkém mase a o sežrání Jinchuuriki, když však spatří Peina, raději okamžitě stichnou.
„Bijuu je blízko sídla a je sám." pípla černá.
„Na sever u lesíka." dodala bílá.
„Míří přímo k nám." hlesla druhá.
„Teď? Zrovna teď?" křikl Pein. Zetsu jen přikývl. Leader se rozhlédl po všech přítomných, nakonec se otočil na muže s kosou na zádech.
„Hidane,ty tu zůstaneš."
„CO?! Proč já?! Proč ne... „Kakuzu," začal se ihned bránit, „nebo Deidara!"
„Protože..." začal šéf.
„Já tady nezůstanu," ušklíbl se blonďák, který před chvílí přišel. „Nebudete ze mě dělat úplnýho mrzáka! Já půjdu rozhodně..!"
„Tohle je blbé rozhodnutí, Peine, takový trouba bývá ztrestán bohem." přikyvoval na důkaz svým slovům Hidan.
To si ale dovolil moc. Pein začal okamžitě křičet. „Co si to o sobě myslíš? Dívej si laskavě pozor na to, s kým mluvíš !! A.."
To už se nadechoval k další naštvané větě, ale Hidan jen mávl rukou. „Tak jo, dobře, zůstanu tu.."
A tak se Akatsuki rychle dali na odchod, Pein dvě dívky zamkl do prázdné místnosti.
„Tak počkej.." křikl ještě Hidan na šéfa, když odcházeli. „Mám to s nimi vyřídit?"
„Udělám to potom sám." řekl jen chladně a zmizel.
Dívky zavřené v témné místosti začínaly ztrácet naděje. Nevypadalo to pro ně nejlíp..
„Teď.. už nám pomůže jen zázrak," špitla Mitsuki do tmy na Molly, která seděla schoulená vedle ní.
Náhle se však otevřely dveře a dívky spatřily, jak se Hidan ohnal po Kisamem kosou, Kisame mu do útoku nastrčil samehadu.
„UTÍKEJTE!" křikl na ně.
Mitsuki chytla svou kamarádku za ruku a táhla ji. Dívky za chvíli vyběhly ze sídla, to už se za nimi, ale hnali Akatsuki I s Kisamem. Dívky okamžitě, co spatřily svou jedinou spásu, zrychlily a co nejrychleji skočily do portálu.
*** THE END ***
... ale pokračování příště.