Otočit sránku -7.- Prohraná partie

U zbytku Akatsuki už se taky vstávalo. Vlastně všechny budil Zetsu, který se ze spaní hádal sám se sebou..

„Tobi se bojí!" píplo stvořeníčko a přitulilo se k blonďáčkovi.

„Nech mě," ošil s sebou Deidara..
„Nemůžete být ticho?" hodil si Pein polštář přes hlavu.

 

„Ne, ne! Já to nechci sežrat!" pípalo bílé já.

 

„Ale vždyť je to další nepřítel, akorát v jiném světě a s jinými zbraněmi." mluvilo ze spaní černé.

„Ale i tak!" fňuklo bílé.

Pein se zvedl, v ruce stále třímajíc polštář. Přišel až ke spícímu masožravce a - bum ho polštářem...

 

„C-Co se děje?" vypískla jedna půlka.

 

„Spi!" napomenula ho černá.

„Ale on mě praštil!" rozfňukala se bílá.
„Drž hubu Zetsu!" okřikl ho Pein. „My jsme se snažili spát!" Kytička se na něj podívala očkama kopnutého psa a po chvilce ticha bílá půlka pípla

 

„To je tvoje vina.."

 

„Není, to ty tu furt fňukáš!" rozzuřila se černá.

„Ale já jsem hodný!" pípla bílá.

„Držte už hubu oba," zavrčel Deidara. V tom rozespalá Molly přišla do pokoje.
„Koukám, že tady se už vstává," zívla.

 

„Kolik je?" zamžikala černá půlka naštvaně.

„Šest, nejste normální." zavrtěla Molly hlavou. Všichni se jen zamračili a dotčeně ukázali na masožravku. Zetsu se samozřejmě zase urazil.

 

„Nemají Zetsua rádi," zavrčela černá půlka tu ohrátou písničku, kytička se otočila a spala dál. „Super, on tu teď bude chrápat a my už nezamhouříme oka." naštval se Pein. Deidara se natáhl pro malé zrcátko na stole, které včera našel, a začal kontrolovat svůj účes.

Stvoření v masce se zvedlo a píplo: „Tobi chce mluvit s Peinem!"
Deidara jenom protočil oči. Pein se zamračil, ale než stihl cokoliv namítnout, Tobík ho odtáhl. Všichni se akorát otočili za těmi dvěmi a dobrých deset minut mlčeli, než se zamyšlený a zároveň naštvaný šéfíček s Tobíkem vrátili, maskované stvoření okamžitě zdrhlo do rohu.

 

„Ehm.. Zetsu? Co jsi dělal na té... včerejší procházce?" zavrčel

„Zaléval kytičky." píplo jedno já.
„Jedl nudle!" řeklo černé.
„Ne, zálévat kytičky!" zavrtělo bílé hlavou.
„Jíst nudle!" trvalo na svém černé.

 

„Takže předpokládám, že ani jedno z toho... tak?"

 

„Já za to nemůžu!" vypískla náhle bílá půlka.
„Ticho! Nemusíme!" houkla černá půlka.
„Ale oni nás nebudou mít rádi!" fňukalo bílé.
„Může za to Hidan!" zavrčelo černé já.
„Já chci pryč!" fňuklo bílé.

Mezitím Mitsuki po ranním rozhovoru s maminkou zase nakoukla do pokoje.. „Hele," začala a poté obrátila oči v sloup, když viděla, že zase hrají poker „na chvíli buďte extrémně ticho a žádný procházky..." hodila na ně psí kukuč a měla v úmyslu jít zjistit, jak to jde u Molly.

 

„Jasný!" přikývl Hidan.

 

Trochu nedůvěřivě si ho prohlédla a divila se bleskové odpovědi, déle to ale neřešila... Oblékla se a vyrazila.. Proplížila se zahradou a vešla do domu zadním vchodem. ulevilo se jí, že rodiče Molly ještě spali.. Poté nakoukla opatrně do pokoje.

„Tak to vyklop Zetsu!" zavrčel naježeně Pein.
„Uklízeli jsme mrtvolu." píplo náhle bílé já.

Mitsuki, která právě otevřela dveře pokoje, hned, jak uviděla Zetsua, ani se neobtěžovala pozdravit ostatní a naježeně houkla :

 

„Chutnalo?"

„Ale Hidan ho zabil!" bránila se bílá, černá jenom zakoulela okem.

 

„Cože?" vyjekla Molly.
„Jo, a tys ho sežral!" mračila se dál Mitsuki. Hádku, která měla následovat, znova slyšet nemusela a tak se rovnou otočila na patě a zamířila k sobě domů. Všechno teď bylo strašně zmatené. Když se proplížila opět do bratrova pokoje, zkontrolovat Akatsuki. Díkybohu, byli všichni. Poté došla ke dveřím, vytáhla z kapsy klíč a pokoj zamčela.
„Co děláš?" protáhl Hidan obličej
„Nestojím o to, aby mamka nečekaně přišla," pokrčila rameny.

„Hele!" naštval se Hidánek.

 

„Copak?"

„Jestli si myslíš, že někoho jako jsme my, zadrží dveře... Tak se pleteš, koťátko." uklidnil se nakonec nesmrtelný a pohlédl na okno.

 

„Ale tohle není kvůli vám..." Ninjové nakonec jenom pokrčili rameny. Hnědovláska tam s nimi strávila několik velice stresujících chvil, skoro až do večera. Po zbytek dne se absolutně nic nedělo... Mollyhana šla večer ještě zkontrolovat portálek, ale ještě se průchod bohužel neobjevil... A tak šli všichni zase spát s tím, že další den se přesunou do jednoho domu.. Ráno se neobešlo bez jančení, poskakování, hledání věcí, ale nakonec se dívky setkali u Mitsuki doma a maminky je na týden a půl opustily. Obě dvě si oddechly, když půlka přebývající u Molly dorazila v pořádku.

„A jsou pryč!" usmála se spokojeně Mitsuki..

Akatsuki se rozhlíželi po domě... Mitsuki se nadechla a s prosebným kukučem začala..

 

„Tak jo, nějak to tady spolu budeme muset přežít takže... takže žádný rozbitý věci... žádný kramování,“ pohlédla na Kakuza, „už nechci mít v ničem zabodnutou kosu nebo vlastně cokoliv!“ ušklíbla se na Hidana „A... žádný jíl.“ přelétla pohledem blonďáka.

„Jíl mi zabavili." zamračil se Deidara.

„Chytrá holka," mrkla hnědovláska pobaveně na svoji kamarádku a šla nahoru zamknout svůj pokoj, přičemž tiše doufala, že ho snad nikdo nebude chtít navštěvovat.

 

To už Kakuzu začal projíždět ledničku, většina Akatsuki se ale zabydlela v obýváku.
„Co je to?" třímal truimfálně láhev vodky.

„Něco... jako saké," šla Mitsuki ke Kakuzovi s úmyslem sebrat mu flašku. Kakuzu si lahev vzít nenechal, ale to už si alkohol zabral Tobi a otevřel flašku.

„To chcete zase... chlastat?" zamračila se Mitsuki a poté si prohlédla uklizený byt.

„Jo." přikývl Deidara, ale to už Pein láhev zabavil a dal ji zpátky na své místo, patřičně se zamračil a řekl:
„Takže dětičky, večerka je v devět."

 

„Večerka?" jednohlasně všichni zazoufali.

 

„Večerka." přikývl šéfíček Akatsuki.
„Ale my už nejsme děti!" nechal se slyšet Hidan.
„Chováte se tak, právě proto se k Vám tak budu chovat já." zamračil se Pein.

„A proč v devět?" fňukl Zetsu

 

„Proto!" zavrčel Pein.

„Hele, Itachi." protáhl náhle Hidan.
„No?" zamračil se Uchiha.
„Ten trest furt platí." ušklíbl se.
„Tím pádem nechápu, proč neplníš ten svůj." odsekl Itachi.
„Nemusím, nemluvím s ní." pokrčil rameny nesmrtelný.
„Vážně?" ušklíbl se Kakuzu.
„Itachi, je to trest, prohráls partii. S tím i sázku." pokrčil rameny Hidan.
„Tak se uklidněte a ten trest si oba dokončete!" usměrnil je Kakuzu.
Itachi probodl očima Mitsuki, ta se lehce ošila, ale to už stál těsně před ní a ... Políbil ji.