Otočit stránku - 10. - Až do odvolání

„Tobi!" ozval se chladný hlas a ve dveřích se objevila další osoba

„Tobi is good boy!" vypísklo stvoření a vypadl mu kunai z ruky.

Dívky otevřely oči.. Mitsuki se hned lekla Itachiho stínu v otevřených dveřích a Tobiho uprostřed pokoje.
„Tobi?" zašeptala tázavě a zároveň ustrašeně. Ve stejnou chvíli šeptla Molly : „Itachi-kun?"

„Spěte." sykl Itachi a pohybem vyzval Tobiho aby jej následoval, ten raději uposlechnul, dveře se zavřeli.
„Co to mělo znamenat?" vyjel po něm Uchiha.
„Tobi is good boy, Tobi chtěl pomoct!" vypísklo stvoření.
„Jo, jasně." protočil oči Itachi.
„Tobimu se nelíbí to, že k nám takhle přistupují." vyjeklo stvoření.
„To nikomu." pokrčil rameny Itachi.
„Tobi is good boy, Tobi se jich chce zbavit!" přikyvovalo stvoření.
„Počkáme na rozkaz Peina." sykl nazpátek černovlasý.

Tobi se podíval na Itachiho a potom se odmlčel. Když se otevřely dveře pokoje a v nich stál rozespalý Hidan, Tobi toho využil a radši do pokoje rychle vklouznul.

„Spát." sjel všechny Uchiha chladným pohledem.

Jo, jo.." zabručel Hidan a vrátil se zpět do pokoje. Itachi ho následoval a šel si lehnout. Nepěkným pohledem ještě sjel Tobiho, který se radši otočil na druhý bok, aby neviděl Uchihův chladný obličej..
Dívky ovšem spát nemohly a usnuly až hodně k ránu. To už ale zase radši vstávaly a čekaly, až se probudí zbytek..
„Molly?" otočila se Mitsuki na svou kamarádku, zatímco rozespale upíjely v kuchyni džus. „já mám.. divnej pocit.."

„Já taky..." povzdechla si brunetka.

To už rozespale scházeli schody Kisame, Kakuzu Deidara a Hidan.
„Dobré ráno.." usmály se dívky a pozdravily současně.

„Asi to ráno nebude zas tak dobré." zašeptala Mitsuki mollyhaně.

„Do kdy platí ten zku*venej trest, Kkakuzu?" zeptal se otráveně Hidan

„Do odvolání." ušklíbl se Kakuzu.

„Ku*va" protáhl se nesmrtelný a sedl si na pohovku otráveně.
„O co jde?" otočil se blonďáček na Kakuza, zatímco si naléval kávu z kávovaru...

„Tys tu nebyl, Deidaro, ale hráli jsme poker a tady pan nesmrtelný prohrál a dostl trest." zašklebil se.

„To mi došlo.." pokrčil rameny „ale JAKÝ trest," zeptal se a ztišil se, aby ho Hidan neslyšel..

„On tady Mitsuki musí říkat slečno." zasmál se Kakuzu, načež ho Hidamn probodl pohledem a řekl:
„Já Tě vážně zabiju Kakuzu..."
„Planá slova." mávl rukou Kakuzu.
„Tak pojď ven ku*va!" zavrčel náhle naštvaně nesmrtelný a chňapl po kose.

„Tak o to jde.." ušklíbla se Mitsuki.. „Hidane, PROSÍM, vykašli se na to.." hodila na nesmrtelného psí očka a doufala, že nezničí obývák...

Hidánek však hnědovlásku doslova ignoroval a už útočil na Kakuzu, který se jenom bránil, to do místnosti už vstoupil Pein a zamračil se.

Hidan se rychle přestal na Kakuza napřahovat kosou, tu si radši dal zpátky na záda.. Kakuzu na něj hodil nemilý pohled. Pein zamumlal cosi o pozabíjení se navzájem a potom se jen zeptal „je káva?"

„Jo, Peine, kde jste včera s Itachim ku*va krámovali?" zamračil se nesmrtelný.

„Rozhodně jsme nezabíjeli lidi na potkání!" probodl Hidana pohledem.

„A proč se ku*va koukáš na mně, zabil ho Kakuzu!" bránil se bělovlasý.

„Zetsu říkal, že jsi ho zabil TY!"

„Zetsuovi se nedá věřit."

„Věřit se nedá, jak jsem zjistil nikomu!"

„Zvláštní, že Uchihovi věříš." zamračil se Hidánek.

„Já si ještě rozmyslím, komu tady věřit a komu ne!" okřikl jej, poté si nalil kávu a zmizel nahoře v patře...

Hidan se začal pochechtávat, načež sebral kosu a vytratil se venku, dříve než kdokoliv cokoliv stačil říct. Kakuzu si jenom povzdechl: „To bude problém."

„Nebaví mě na něj dohlížet jako na malýho!" položil hrnek s kávou a spěchal za svým parťákem dřív, než bude zle.
„Já už se ničemu nedivím.." zavrtěla trochu zkroušeně Mitsuki hlavou a sedla si na gauč.

„Já taky." povzdechla si molly.

„Měly by jsme se potom jít podívat na portálek.." nadhodila Mitsuki..
Deidara si mezitím taky znuděně sedl do křesla a Kisame zase do druhého...

„Dobře, já tu zůstanu." zaculila se molly.

„Nééé," povzdechla si se smíchem.. „poslala bych tam Zetsua ale... radši ne!"

„Proč ne?" ozvalo se za ní

Všichni se otočili na příchozí masožravku.
„Já vím, že to tvoje hup-do-hlíny-no-jutsu by bylo rychlejší ale... nevím, jestli bych moc neriskovala," zazubila se Mitsuki..

„Ani Zetsuovi nevěří!" vypískla náhle bílá půlka.
„Pojď pryč od těch bastardů." navrhla černá.
„Jo, jo!" souhlasila bílá.
Zetsu náhle zmizel v zemi.

„Nezapomeň někoho sežrat," ušklíbla se dívka ironicky..
„Tak já teda jdu... " vyhoupla se nešťastně na nohy a mířila k východu. „Jdete někdo se mn.." poté si uvědomila co chce říct a radši to ani nedopověděla..

Když se asi po dvanácti minutách vrátila, klesla na pohovku.. Molly se na ni tázavě podívala..
„Nic..jak se dalo čekat.." pokrčila otráveně rameny.

Dívka si povzdechla, ale to už dolů přišel Pein, rozhlédl se a zeptal se:
„Kde jsou?"
„Ehmm... No... (dlouhé rozmýšlení) Venku..." hlesla molly.

„Venku?" zamračil se.
„Kakuzu na Hidana dohlíží.." ujistil ho Kisame. Pein se ještě víc zamračil, cosi si zamumlal, ale už se na nic neptal a šel si udělat další kávu. Mitsuki hodila na žraločka děkovný pohled..

To už ze schodů seběhl Tobi, načež si s Mitsuki a Molly vyměnily pohledy. Vzpoměly si na noc a zapřemýšlely se, co asi dělali v jejich pokoji..

„Tobi is good boy!" vypísklo stvořeníčko a běželo se raději schovat za Peina.
„Co provedl?" zamračil se Kisame.

„Já...vlastně nevím.." zapřemýšlela se Mitsuki a upírala pohled někam mimo, stále si přemítala noční probuzení..

„Tobi, vypadni!" ozval se naštvaný hlas Peina.
„Tobi is good boy! Tobi is good boy!" opakovalo stvořeníčko a odběhlo od šéfíčka.
„Tak to dokaž a vypadni." zavrčel leader nevraživě.
„Tobi chce pro organizaci to nejlepší! Tobi is good boy!" vypísklo opět stvoření.

„To nejlepší?" zopakoval nechápavě Deidara a dívky na sebe pohlédly.
„Jo!" vyhrkl Tobi a stále se krčil za Peinem, který udělal -PUF- a už už stál na schodech v dostatečné vzdálenosti od Tobiho.

„Tobi is good boy!" přikyvovalo stvořeníčko.
„No a?" povytáhl obočí umělec.
„Tobi nenechává vybuchovat mísnosti!" vypískl Tobi a opět se hnal za Peinem.

Deidara se zamračil a už už natahoval ruku pro výbušný jíl. Bohužel zjistil, že jej nemá..
„Sakraaa..."

„Tobi is good bo, Deidara-sempai, Tobi nenechává nic vybouchnout." přikývlo ještě stvoření, ale to už umělec vyskočil na nohy. Tobi vypískl a vyběhl po schodech za Peinem.

Už byl u Peina a chtěl se za něj schovat, ale to už stál Pein zase dole v obýváku a Tobi se rozpácl na schodech. „Mám tě," skočil Deidara na Tobiho a začal ho škrtit.

„Ty malej provokativní..."

Tobi však nejspíše nezahálel a poprvé co byl v Akatsuki otloukánek, použil výměnu. Deidara místo Tobiho krku svíral v ruce lampu. Stvořeničko si to už hnalo za Peinem a než kdokoliv cokoliv postřehl ho někam odtáhl.

„Co to dopr.." koukne se zmateně umělec na lampu..
„Ten Tobi se nezdá," ušklíbne se pobaveně i překvapeně zároveň Kisame a Mitsuki už už běží sebrat Deidarovi máminu lampu a dát ji na bezpečné místo..

„Já ho uškrtím." zavrčel.
„Zamítnuto." ozval se Itachi na schodech.
„Kde mám jíl?" zeptal se nevraživě Deidara a už už vyskočil oknem.

„Kam zase šel?" ušklíbla se Mitsuki, když vrátila lampu na své místo..
„To snad ne!" uvědomila si Molly krutou pravdu.

„Co je?" nechápavě se na Mitsuki koukla..
„jíl.." vyhrkla druhá dívka..
„co je s ním?"
„je u mě... doma!" dopověděla molly a zakousla se do rtu.
„To snad...!" plácla se Mitsuki do čela.. „Na tohle jsme trochu zapomněly..." povzdechla si a běžela se podívat na zahradu, jestli ještě umělce nespatří..
„U vás je nějak veselo.." podoktla sousedka, která nakukovala na zahradu přes plot..
„Um.. kamarádi.." vyhrkla vymluvavě Mitsuki a povzdechla si nad tím, že asi bude muset podstoupit rozhovor s největší drbnou z okolí...
„víš holčičko.. nechtěla jsem k vám chodit, protože vím, že jsi rozumná holka.. věřím vám.. tak doufám, že neprovádíte něco nekalého.. ale co by jste asi tak mohly vyvádět.. " začala se sousedka smát...

„Nic." odvětila Mitsuki.
„Pravda. Ale přesto některé děti jsou delikventi, že? Rozbijí na co přijdou... Počmárají zdi a já nevím co ještě... Tvoje maminka mi slíbila půjčit lopatku, mohu si ji propůjčit? Nejspíše na to zapomněla... Stres při cestování." zasmála se sousedka.

„Samozřejmě.." přikývla Mitsuki a jakmile se k sousedce otočila zády, povzdechla si a protočila panenky, poté šla do zahradního domku hledat lopatku a podala ji sousedce..

„Děkuju zlatíčko.. ty jsi taková hodná holčička," usmála se sousedka..
„No jo.." spěšně přikývla Mitsuki a už se chystala vyslovit "na shledanou", když v tom sousedka spustila nanovo.
„a kam, že to vlastně jeli ?" dívce nezbývalo než si znova povzdechnout. Ta ji jen tak nepustí...