Otočit stránku - 11. - Oni musí zpátky

Blonďatý Shinobi se proplížil kolem domu než konečně stál před ním. Vyšplhal po stromu až na střechu, skočil na balkón a otevřel dveře, které kdosi zapoměl zamknout, když odcházel. Zazubil se a už už si to mířil do pokoje molly. Zvedl čelenku a zahleděl se na ni, tahle hra se mu přestávala líbit. Tyhle objevy budou potřeba k vytvoření plánu, to věděl, ale zároveň pochopil, že není radno hrát si s ohněm.
„Nakonec Ti, Tobi, budem muset poděkovat." řekl Deidara.
Vstal čelenku taktéž strčil do kapsy a jíl připevnil k pásku. Vyšel z pokoje, zamířil zpět ke dveřím balkónu. Otevřel je a vyšel, zavřel za sebou a seskočil. Náhle se za ním ozvalo vrčení. Otočil se.

„Ticho, potvoro!" zamrači se na psa. Ten ale začal štěkat.
„Ticho říkám!" sykl blonďák, ale pes na něho vystartoval a Dei jen uskočil.

„Sakra, co to..." Ale to už se za ním pes rozběhl a Deidara utíkal.. Když se dostal ze zahrady, před domem vyskočil na jeden strom. Rozhlédl se. „Dobrý... "
Seskočil a snažil se co nejnápadněji dostat zpět k zbytku Akatsuki..
Mezitím sousedka Mitsuki otravovala všetečnými otázkami. Najednou zpozornila.

„To je tvoje kamarádka?" ukázala směrem k brance. Mitsuki se otočila..

„Deidara... No to teda doufám, že ji neslyšel !" pomyslela si..
„No jooo, kamarádka!" vyhrkla „Už musím," spěchala k blonďákovi, který už byl u dveří, otočila se na sousedku s vynuceným úsměvem a Deidaru postrčila co nejrychleji dovnitř do domu.

Deidara ji lehce probodl pohledem, ale potom se jenom zeptal : „Kde je Pein?"

„Někde s Tobim.." pokrčil rameny Kisame rozvalený na pohovce...
„A Molly?" zaculila se Mitsuki na žraloka
„Nahoře.." pohlédl Kisame na schody. „Ještě někdo nějaký dotaz?" Už si připadal jako ukazatel.
„Nene... Arigatou." hnala se Mitsuki po schodech. Itachiho, který stál na chodbě beze slova obešla. Bála se mu podívat do očí. Když proklouzla do pokoje, Molly seděla skleskle na posteli a třímala železný kunai.

„Ta sousedka je tak strašně-..." začala Mitsuki na na Molly cosi chrlit, když v tom si všimla jejího výrazu ve tváři a kunaie v její ruce..
„Stalo se něco?" zpozorněla. „Kdes to vzala?"
„Na zemi.." pokrčila rameny.
„V našem pokoji?" vykulila oči.
„Jo... prostě jsem sem šla a do něčeho jsem kopla. Kouknu na zem a - tam leží tohle.."
Mitsuki zmlkla. Vybavila si, jak se v noci probudily.. Už jí asi všechno došlo.

„Takže... Itachi, nebo Tobi?" promluvila Mitsuki.

Molly neurčitě pokrčila rameny.
„Asi ano.."

„Spíše Itachi... Tobi by něco takového neriskoval." řekla po chvíli ticha molly.

„Ale.. Itachiho by nezastavil Tobi.." zapřemýšlela se Mitsuki.
„Ku*va!" rozkřikla se najednou! „Sem to dojít nemělo!"

Náhle se rozrazili dveře a v nich se objevil Tobi, načež se zeptal:
„Kde je Itachi-san?"

Dívky s sebou trhly.. „Nevíme." odpověděla molly.
„Před chvílí byl... na chodbě." ukázala Mitsuki směrem ke dveřím

Stvoření přikývlo a vyběhlo ze dveří. Nezavřel, tudíž dívky měli příležitost vidět jak všichni Akatsuki jdou dolů. Dívky jen zavřely dveře, dál rozebíraly věci okolo té noci. Mezitím se Akatsuki setkali dole na schůzi. Pein seděl v křesle a probodával pohledem všechny přítomné. Deidara seděl na gauči s Hidanem a Kakuzu. A ostatní teprve přicházeli.
Když už tam byli všichni, šéfíček začal:
„Takže, vážení, jelikož jsme... Dalo by se říci uvězněni tady, musíme vymyslet plán a strategii."
„Na co strategii?" zeptala se jedna půlka Zetsua.

Mezitím Mitsuki otevřela šuplík s věcmi, které předtím radši oddělala z nástěnky... Povzdechla si, když vyhazovala všechny svoje vytištěné díly mangy pro ten případ, že by přece jen někdo čmuchal v pokoji...
„Ale... tohohle se nevzdám!" přitiskla si k tělu obrázky, když mezi papíry narazila na svoje fanarty..

„Fajn, ale schovej to." povzdechla si molly

„Jupíí," rozhlížela se po pokoji, kam by asi ukryla vlastnoručné nakreslené obrázky.

Mezitím se dole chopil slova Deidara a popisoval vše v domě Molly. Samozřejmě vynechal to, že si vzal zpátky jíl. Když domluvil, vytáhl pásku a onen papír, ovšem ať hledal jak hledal, nemohl najít obrázek. Papír zůstal ležet bez povšimnutí na stole, za to na ochranou čelenku se okamžitě strhla pozornost. Pein si zamračeně prohlížel znak Písečné vesnice.
„To je přece blbost!" promluvil konečně Kisame.

„Mně se spíše zdá, že jejich úkol byl přece jenom špehovat nás a později se pokusit i zničit. Tohle může být nějaké jejich jutsu. A my jim pořád věříme, jsme - ..." zuřil Deidara.
„Kdo říká, že jim věříme?" zamračil se Pein.

Mezitím se Mitsuki zbavila všech fanartů, celé mangy a schovala veškeré obrázky.
„Máš hlad?" koukla se na molly. Dívka přikývla.
„Můj strejda dělá v pizzerii a říkal, že mu někdy můžu zavolat a říct si o pizzu... Kolikrát jen chci. Že prej to mám u něj. Konečně se mi to hodí." vyhoupla se na nohy. „Jdu mu zavolat!" s těmito slovy vyšla z pokoje a mířila do kuchyně pro číslo s jeho vizitkou - tedy telefonem do práce. Jakmile otevřela dveře z pokoje a sešla schody, všichni Akatsuki zmlkli a někteří ji probodli nemilým pohledem.

„Děje se něco?" zeptala se dívka.
„Ale nic." mávl rukou Deidara.

Mitsuki nasadila nedůvěřivý pohled, ale to už drapla vizitku a šla zpátky nahoru. Akatsuki sledovali každý její krok, což jí bylo hodně nepříjemné a byla ráda, když za sebou opět zavřela dveře..
„Bavit se o tom všem tady je moc riskantní!" zamračil se Pein.

„Takže jdeme ven?" zeptal se Zetsu.
„Ne! To je taky až moc riskantní! Prostě teď není vhodná chvíle." protočil jen panenky. „Radši běžte nahoru.. promluvíme si o tom až tu nebude aspoň jedna z nich."
Všichni jen pokrčili rameny. Někteří šli nahoru po schodech, jiní zase zůstali v obýváku.
„Molly..?" nadhodila v pokoji Mitsuki „Měly by jsme ten portálek kontrolovat častěji..!"

„Proč?" zeptala se druhá dívka.

„Aby jsme se jich co nejdřív zbavili... Ale zase..."

„Já... Se jich zbavit nechci... Vlastně už jsou něco jako rodina..." hlesla molly.

„Molly, co to říkáš!? Takhle nesmíš uvažovat.. Oni musí zpátky!"

„Ale..."

„Tady už není žádný 'ale'.. chápeš, že oni musí zpátky..? Vždyť... ani by tu nemohli zůstat.. Nejde to molly... já vím, možná by to bylo dobrý, ale.. oni nejsou něco jako rodina! Rodina se tě totiž většinou nepokouší zabít! Takhle by to ani nešlo. Podívej... až tu bude ten portálek, prostě je pošleme zpátky do jejich světa a už je nikdy neuvidíme!" zoufale zvýšila Mitsuki hlas... Díky tomu to také uslyšeli Hidan a Kakuzu, kteří zrovna procházeli chodbou.
„Tak co jsou ku*va zač?" zakroutil nad tím Hidan hlavou.
„Nevím. A je mi to jedno. Jediné co chci, je dostat se odsud pryč!" zamračil se Kakuzu a zavřel za sebou dveře od prázdného pokoje.

„Že ne?! Ale ano, jsou! Kisame, Hidan, Kakuzu, Zetsu, Tobi, Pein, Deidara... I Itachi-kun... pochop konečně něco takového!" křikla molly naštvaně.

„Molly." povzdechla si Mitsuki, ale nenapadlo ji, co by už jí k tomu měla říct.
„Podívej... já si jdu teďka dát sprchu a... Strejda asi mezitím zazvoní.. Prostě od něj tu pizzu vem, poděkuj mu a o penízky se nestarej, dobře?" špitla nakonec a s ručníkem v ruce šla směrem ke koupelně.

Molly si povzdechla a vstala, vyšla taktéž z pokoje a zamířila k volným pokojům. Jakmile se ocitla před dveřmi, zaklepala. Po chvilce otevřela dveře, v pokoji byl jenom Itachi s Kisamem, kteří o něčem diskutovali.
„Můžu dál?" zeptala se dívka.

Itachi a Kisame na sebe pohlédli, Kisame poté jen zamumlal „Hmm..."

„Stalo se něco?" podivila se molly a zavřela za sebou dveře.

Kisame se podíval na Itachiho a doufal, že odpoví.
„Nic.." zachoval si chladný tón Uchiha.

Dívka pohlédla na Itachiho, lehce sklopila pohled. Cítila provinilost, i když nevěděla proč. Nakonec jenom hlesla:
„Aha."

Kisame se zvedl a chystal se odejít dolů za Deidarou, Tobim a Zetsuem... Necítil potřebu u tohohle rozhovoru být. 

Jakmile za sebou zavřel dveře, Itachi se otočil na molly.
„Měly by jste být míň důvěřivé. Ty i ta druhá.."

„C-Co tím myslíš...? Itachi-kun...?" zamrkala dívka.

„Přesně to, co říkám. Měly by jste být víc opatrné..."
„Možná..." řekla jen brunetka a zahleděla se na Itachiho.

Itachi se zamyslel. Ne, neudělá to. Nemůže.
„Možná?" uhnul jí pohledem..
„Itachi... chci se zeptat... dneska v noci..." nadhodila opatrně a koktavě molly.

Itachi ji probodnul pohledem.

„Co myslíš..." hlesl pouze chladně. To už se rozezněl zvonek. Dívka sklopila pohled, chytla kliku a beze slova odešla. Vlastně... Nic nečekala. On je... Akatsuki a ona... Molly si povzdechla a přešla ke dveřím, převzala objednávku a poté ji položila na stůl.

Tou dobou Mitsuki zaklela :
„Sakra... O chviličku jsem ho nestihla. Co už.." omotala kolem sebe pouze ručník a vyklouzla z koupelny s očekávám, že tam nikdo nebude. Její modlitby nebyly vyslyšeny, jelikož na chodbě stál Hidan. Ten, sotva spatřil Mitsuki, se nebezpečně zazubil.
„Kampak kampak, koťátko?"