Otočit stránku -5.. Jen na malou procházku

„Jsou na nás zlí," fňukla bílá půlka.
„Jo! A to všechno kvůli Tobě!" sykla černá.
„No ne...Jdeme pryč?" zeptala se bílá
„Jo," přikývla druhá a už byl Zetsu ten tam.

„Snad nic nevyvede." povzdechla si molly, která už vzdala hon, za mizející masožravkou.

Deidera, kterého už Tobi přestal dusit jen pokrčil rameny a Pein rozdal znuděně další karty.

 

Mitsuki už polštářová válka unavila tak, že s sebou praštila do peřin na zemi, úsměv od ucha k uchu.

Náhle se ze země vynořil uražený Zetsu, promlouvajíce sám se sebou.
„Jsou zlí!" fňukala bílá půlka.
„Hlavně neros, jo?" zamračila se černá.
„Ale oni nás nemají rádi!" fňukla bílá.
„Tys mluvil s Tobim, co? Co Tě učil?!" naštvala se černá.

Mitsuki se zadívala na masožravku. „Co se stalo?"

„Nemají nás rádi!" žalovala bílá opět.
„Ale Deidarovi se nelíbí to, že zas vypadá jak homosexuál." mávla nad tím černá rukou, načež Hidan vybuchl smíchem.

„Homosexuál?! Umělec jeden zakrslej, to se mazlili na veřejnosti?!" zašklebil se pobaveně.

 

„Co?" vyhrkla hnědovláska..

„Tobi a Deidara." pípla jenom bílá.

„Deidara ho má rád." ušklíbla se černá.

 

„Ale Deidara ani Tobi přece nejsou teplý.." začala se za ně přimlouvat..

„Ale tulili se, mazlili se a potom i pusinkovali!" žalovala zcela nepravdivě bílá.

„Cože dělali?"

„P-Pusinkovali se." vypískla černá.

 

„Tomu nevěřím," zavrtěla po chvilce přemýšlení hlavou.

„Nevěř, on si vymýšlí." zakývala hlavou bílá.
„Nevymýšlím!" bránila se černá.

 

Všichni přítomní to jen pobaveně sledovali... Vlastně Kisame spíše vypadal, že z té představy je mu dost na blití..

 

„Ty si vymýšlíš," obviňovala kytičku dál Mitsuki.

„Nevymýšlím!" bránila se bílá.
„Vymýšlíš!" řekla naštvaně černá.
„Já chci pryč!" zafňukala náhle bílá.
„Já ne!" trvala si na svém černá.
„Tak se pojďme kouknout alespoň kolem!" navrhla bílá.
„A někoho sníst?" zajásala černá.
„Jo! Jo!" přikyvovala bílá.
„Dobře." přikývla černá.
„Dobře." potvrdila to bílá.
A dříve než kdokoliv cokoliv stačil říct, masožravka zmizela v zemi a vydala se na lov jídla v tomhle světě, Hidan se zašklebil a zeptal se:
„Že bych šel taky?!"

„Rozuměla jsem mu dobře?" vypískla hnědovláska, „To není žádná sranda, sežrat někomu třeba psa... doufám, že ta kytka nic nevyvede!" plácla se do čela. „Kisame?" otočila se potom na žraločka..

 

„No?" pohlédl na ni.

 

„Potřebuju s něčím pomoct, prosím." vyhoupla se na nohy a pokynula mu, aby ji následoval.. Když otevřela dveře na půdu, vylezla na ni a po chvíli už našly ony dveře, ty co zbyly ze stavění domu..
„Prosím prosím," hodila psí očka na Kisameho..

Žralok se podíval na dveře, potom zpátky na Mitsuki a povzdechl si. Za pět minutek už byly nové dveře na svém místě, zničené na půdě.

„Přístě už se nic takovýho nebude opakovat.." sykla hnědovláska na Hidana.

 

„Vážně?" protáhl se nesmrtelný provokativně.

 

„Kolik si myslíš, že těch dveří mám?" nevěřila svým uším. „Samozřejmě že ne." klesla opět vyčerpaně do peřin.

„Ale samozřejmě, budu poslouchat zrovna tebe, koťátko." ušklíbl se a vstal.

 

„Neříkej mi tak," zapištěla, až chudákovi Itachimu zalehlo v uších.

„Buďte ticho." zabručel otráveně Uchiha. Hidan neodpovídal a pouze otevřel dveře, poté řekl pouhé:

„Jdu se projít." A hned na to zmizel.

„Já se snad zblázním," zamrkala a vyběhla na chodbu. Hidan si kráčel k hlavním dveřím.

„Kam si myslíš, že jdeš?" chytla ho za límec a třásla s ním... Hidan se usmál, sundal její ruku z jeho pláště

 

„Já se vrátím, koťátko, neboj." mrkl provokativně a v tu ránu byl někde plně jinde.

Mitsuki pouze vystrašeně zamrkala, ale hned se uráčila se rozzuřit.

„Jo, vždyť to je naprosto v pořádku, aby někdo s takovou kosou a přišitou hlavou běhal po ulicích." řvala si sama pro sebe. Poté se vrátila do pokoje za ostatními. „Vy budete hodní, že jo?" nadhodila prosebný kukuč. Kakuzu se jenom zamračil a řekl:
„My tě nemusíme poslouchat, uvědom si to laskavě. Hidan ani nikdo ostatní vám tu není nijak dlužný, ani jinak zavázaný." řekl mírně naštvaně.

 

„Jo, to já bohužel vím," sedla si skleskle na zem a zatvářila se dost bezmocně. Kakuzu se zamračil a zvedl se, poté jenom řekl:

„Jdu pro Hidana, ještě aby na nás upoutal pozornost, to by nám teď scházelo."

 

Hnědovláska na něj hodila vděčný pohled a poté se usmála a šla se převléct do normálního oblečení a doufajíc, že Kakuzu brzo Hidana přivede. Hned poté, co na sebe hodila obyčejné černé oblečení, utíkala Hidana s Kakuzem 'přivítat'.
„Vše v pořádku, doufám.."

 

Kakuzu pohlédl na Hidana a rozhodl se mu ještě jednu vrazit, nesmrtelný uskočil, ninja posedlý nakonec penězi řekl:
„V pořádku... Dalo by se říct."

 

„Jak jako dalo by se říct?" znejistěla hnědovláska a hryzla se do rtu.

„O všechno jsme se postarali." mávl rukou Kakuzu.

„Postarali? Co se stalo?" prohlédla si je podezíravě.

 

„Ale nic! Jenom menší boj." mávl rukou bezstarostně Hidan a zahleděl se na kulku, kterou držel v ruce.

„Cože? Boj? Děláte si srandu? A co je tohle?"

„To bychom se měli ptát my," zamračil se Hidan a přehodil si kulku do druhé ruky, „ten chlápek měl zvláštní zbraně."

 

„Cože?" zopakovala. „A vy jste ho zabili?" zděsila se.

„No, dodělal ho Zetsu." zamručel naštvaně nesmrtelný.

 

„To snad ne!" chytla se Mitsuki za hlavu.

 

„Však se nic nestalo." řekl nevrzušeně Kakuzu a Hidan přikývl.

„Nic se nestalo," zopakovala ironicky a postrčila oba do pokoje. Poté se zamkla v tom svém.

V tu samou chvíli se vrátil Zetsu.
„Kdes byl tak dlouho?"
„Projít se," pokrčil rameny. „Ani tam nemají Zetsua rádi," fňukla černá půlka. „Tak se nediv, když jim lžeš...!" sykla bílá.

 

„Projít se?" zpozornila Molly.

„Projít se a najíst." pípla bílá půlka.

 

„Tišeee," sykla černá.. „nesmíme.."
„Najíst?" zopakovala dívka..

„Nesmíme." přikývla černá.

 

„Najíst se.. čeho?" zeptala se naléhavě Molly.

„Ramen!" pípla bílá.

 

„Ramen? Tady? Né, vážně!"

„Ne! Nudle to byly! Nudle!" přikyvuje černá.

„Vážně?" pochybovačně si ho Molly prohlédla.

„Jo, jo! Byl to špatný Ramen!" zavrtěla hlavou bílá. „Ještě něco?"
Po zbytek dne Zetsu už radši nic o své procházce neříkal a hrál s Peinem, Deidarou a Tobim karty..
Kisame a Itachi něco rozebírali a Hidanovi se dokonce vrátila dobrá nálada... To už se schylovalo k večeru.. "Maminky" se rozhodly, že se svými dcerkami zajdou třeba na kulečník, ale obě dívky to zamítly a tak si zašly jenom ty dvě, takže o volný barák měli všichni zase postaráno.

„Takže, sprcha je volná," nakoukla Mitsuki do pokoje oděná už ve své kraťoučké černé noční košilce od Konan, která se jí zalíbila tak, že s ji nechala jako pyžamo. Radši však měla přes vše přehozený černý župan. Bylo trochu směšné, že od Akatsuki pláště se až tak nelišil.

„Sprchá!" nadšeně vykřikl Kisame s úmyslem je vytopit. Mitsuki se vyhnula pádícímu žraločkovi a pobaveně nad tím zakroutila hlavou.