10. díl - Začátek pokerem

10. díl - Začátek pokerem

Holky popadly sklenice s pitím a rychle se odebraly do obývacího pokoje, kde seděli Zetsu, Hidan, Deidara a Kakuzu, tak si jen bezeslova přisedly a koukaly na sebe zaraženě.
„Stalo se něco?" pohlédl na ně Deidara.
„Nic.." řekly obě naráz.. Mitsuki se napila ze skleničky a podívala se směrem ke kuchyni.. Molly se na ni jen smutně koukla.. „Dobře," řekl blonďák pochybovačně..
„Je tady nuda! Nějaký návrhy?" začal Zetsu
„Já bych jeden měla." zazubila se Molly.
Když se na ni všichni otočili, pokračovala..
„Co takhle, říct nám o Valentýnu?"
„Ehm...Myslím, že v zájmu nás všech... em..budeme mlčet," zazubil se Zetsu..
„No coo, stejně se to dozvíme," vyplázla na ně Mitsuki jazyk.
„Zahrajeme si.." začal Kakuzu.
„Schovku ne," přerušil ho Hidan.

„Poker?"
„Rovnou svlíkací, ne?" prohodila znuděně Mollyhana.
„To je aspoň nápad," mnul si Zetsu ruce.
„To byla IRONIE," vysvětlovala Mitsuki. Ale to už seděli Kakuzu, Hidan, Deidara a Zetsu v kruhu na zemi a drželi v ruce karty.
„Tak..? Jdete?" vybídl je Kakuzu. Dívky pokrčily rameny a přisedly si na zem.
„Jak se to teda hraje?" zazubila se Molly.
„Má to pravidla jako normální poker, akorát, že když prohraješ, svlíkneš si kus oblečení." vysvětloval Kakuzu.
„Jdu pro Kisameho a Itachiho," zvedl se Hidan.
„Itachi-kun..." zasnila se dívka.

Mitsuki do ní drbla, aby se vytrhla ze snění a to už Itachi i s Kisamem přišli a sedli si na taky na zem. „Konan hrát nebude?" zeptal se Zetsu..
„Asi ne..náladu na to podlě mě nemá," opatrně odpověděla Mitsuki a koukla na Molly.
„Jak myslíte." pokrčil rameny Kakuzu a rozdal každému po pěti kartách. Když si každý podle možností dobral karty, skončilo se 1. kolo.
„Co kdo máte?" Zeptal se Zetsu. Kisame měl dvě šestky, Itachi dvě osmičky, Hidan tři devítky, Kakuzu dvě dvojky, Deidara tři pětky, Zetsu tři trojky, Mollyhana dvě šestky a Mitsuki tři čtverky. „Koukám, že je to na mě," ušklíbl se Kakuzu a sundal si plášť. Pod ním měl jakési tričko a nějaké kalhoty, samozřejmě taky masku.. Takhle se to opakovalo, skoro všichni kromě Itachiho a Zetsu měli dole plášť a Deidara i tričko.

„Hele, Itachi... Nejde ti vidět do očí, třeba používáš Sharingan!" obvinil ho blonďák.
Itachi vzhlédl.
„Já nepotřebuju podvádět.."
„Jooo, jako u schovky," nadhodil Hidan..
„To bylo něco jiného..." zavrčel Itachi.
„Přesně Itachi-kun nepotřebuje... Počkat! On může používat Sharingan k podvodu?!" zarazila se Molly.
„Samozřejmě.. kolikrát nám to udělal! Takže teď už hleď jenom nahoru.." otočil se na Itachiho Kakuzu.

Asi o čtyři kola později se už Kisame a Hidan zbavili trička, Zetsu pláště a dokonce i Itachi si už plášť musel sundat.
Hrálo se ještě další 2 kola a dívkám se podezřele dařilo, když v tom se musely rozhodnout zda půjde tričko, nebo sukně.
Jelikož obě měly ve stejném kole stejně málo, rozhodovaly se společně... Dlouho přemýšlely a Mitsuki si nakonec sundala sukni, načež se začala neuvěřitelně červenat.. Molly nakonec nadhodila svůdný úsměv a taktéž si sundala sukni, přitom se samozřejmě nepřestala usmívat, tvářila se jako topmodelka a spevnila bříško.

V tom kolem prošel Pein a pil kafe. Když procházel obývákem, vyprskl všechno před sebe. Podíval se na polonahého Kisameho, Hidana a na Deidaru, stejně tak na dívky, které zrudly a nasadily look neviňátek.
„SVLÍKACÍ POKER! Nepoučitelní !" zavrtěl hlavou a radši dál pokračoval v cestě.
„Ehm... Zdá se mi to, nebo se už při tom pokeru něco stalo?" zeptala se molly.
„Vlastně... Nééé!" protáhl se nedůvěhyhodně Deidara.
„Pokračujem ve hře!" rozhodl Itachi a hrálo se dál. Za chvíli se však musel zbavit trička.

Mollinka zacivěla na Itachiho hrudník a hleděla na něj jako na boha…K překvapení všech se na ni Uchiha usmál...Molly se zaculila, a dál hleděla zamilovaně na Itachiho, v duchu skákala radostí.
Když skončilo další kolo, Kakuzu si musel také sundat tričko. Když si ho svlékl, podíval se najednou nějak tak divně na Molly a přitom se usmíval.
„Kolik že ti je?" vylezlo z něj a prohlédl si dívku..
„Patnáct.."

„Krásný věk," prohlížel si dál zmatenou Mollyhanu. Hidan do něj strčil a upřel na něj divný pohled..
„Mám nápad," začal nadšeně Zetsu „co to trochu vylepšit? Vždycky na začátku kola zvolíme něčí kus vyslečenýho oblečení. Ten, kdo kolo vyhraje si ho vezme k sobě a když potom někdy další kolo naopak prohraje, tak se nemusí vyslíkat, ale vrátí do oblečení majiteli, kterej si ho zase může oblíct. Takže pokud mu to oblečení vrátit nechce, třeba protože ten druhej bude skoro vyslečenej, sundá si další kus. Berete?"
Dívky po delším rozmýšlení přikývli, ostatní zrovna tak...
První kolo se dal do hry Hidanův plášť. Ten vyhrál Kisame. Druhé kolo se to bylo triko Kakuza, které získal Zetsu a třetí kolo se do hry dostalo triko Itachiho, které ukořistila šťastná Molly.

Po asi půlhodině hraní vlastnil skoro každý něco. Když Deidara prohrál kolo, Mitsuki se radovala. Měl totiž její sukni a on sám na sobě už jen kalhoty. Když si ale začal kalhoty sundávat, dívka se naštvala.
„Hej.. co děláš ?"
„Co by? Svlíkám si kalhoty." usmál se blonďák.
„Proč mi nevrátíš sukni?"
„Sundat si kalhoty, nebo vrátit sukni ? Sundám si radši kalhoty!" vyplázl Dei jazyk.
Tak blonďák hrál už jenom ve spodkách..

Když už polovina lidí byla skoro svlečená, padla na dívku nemilá záležitost...Prohrála kolo a neměla, co vrátit..
„Tak, co to bude?" zazubil se na ni Zetsu. Mitsuki zrudla jako zralé rajče. „Klid," říkalo jí vědomí „je to jako mít na sobě plavky.." Tak si sundala tričko a čím dál víc červenala. Načež se ozvalo různé pískání a pohvizdování. Mitsuki se to snažila ignorovat.. Ovšem pořád více červela, tu do místnosti vběhl Tobi a zacivěl na ni.
Nakonec se rozhodl běžet dál, ale zakopl a spadl přímo na Mitsuki sedící na zemi, ta zčervenala ještě více.
„Ty trdlo!" odstrčila od sebe vřeštidlo a hodila ho na Deidaru. „Nemůžeš dávat pozor?"

Všichni překvapeně koukli na Mitsuki, kde je poslední dobou ta Tobimaniacká holčička.
„To snad není možný," bědovala a barva jejího obličeje už dosáhla vzláštního odstínu. Tobi se zvedl ze země tak zbrkle, že skoro blonďákovi vyrazil zuby, pípl : „promiň.." a běžel kamsi - směr kuchyně. Kakuzu a Hidan se začali tiše smát, Molly jen kroutila hlavou.. Aby toho nebylo málo, prišli Pein a Konan.

„Jdeme na celej večer pryč a..." Konan se zarazila, když uviděla Mitsuki...
„A konec hrání!" houkla naštvaně, Pein jenom přikývl.
„Teď, když je to zajímavý?" odporoval Zetsu..
„JO!" zahučel Pein a práskl za sebou dveřmi, načež s Konan kamsi zmizeli.
„Dobrý," mnul si Kakuzu ruce „takže hrajem dál.." Mitsuki se chvíli rozvažovala, ale potom přikývla. Takovou smůl mít nemůže a snad svoje oblečení dostane zpět...

V dalším kole se dalo do sázky její tričko.. vyhrál ho blonďák.. Mitsuki uvažovala, jestli je to dobře, nebo ne.. Prohrála Molly a přišlo velké rozhodování. Vrátit Itachimu tričko, nebo si to svoje sundat? Potom ale došla k jasnému závěru a podala s bolestivým pohledem Itachimu tričko.
Uchiha si ho vděčně oblékl a usmál se. Kisame se zvedl se slovy, že jen pro něco dojde.. Už chtěli začít další kolo, když se žralok konečně vrátil a mával ve vzduchu třemi flaškami saké.
„Pein a Konan vypadli..Je Valentýn a budou tam -ať už jsou kdekoliv- pěkně dlouho! To chce oslavu!!"

„Hele a jak je to s tím Valentýnem?" zeptaly se dívky skoro zároveň.
„Neptejte se na to pořád..jdeme slavit!“ zamračil se Kisame.
„Třeba to z něj vytáhnem, až se opije," mrkla Mitsuki na Molly.
„Tak nalejvej," usmál se Kakuzu a rozdal další karty.
Kisame nalil každému saké -i dívkám, jak jinak- a hráli zase. Takhle se to hodněkrát opakovalo, dokud všichni nebyli krásné opilí.
„Už toho mám dost!" začal si Hidan vylévat bolavé srdce.. „to je furt : mise tam, mise táámhle, zabij tohohle, zabij tamtoho.. já chci normálně žít," plácal, ani nevěděl, co říká..

„Ehm... A co Jashin?" pohlédla na něj Molly.
„Jashin? Na co je mi Jashin, když je Pein furt nabručenej a buzeruje mě? To je mi pak Jashin k hov*u…" .
„Mě taky Pein se*e," přidal se Kakuzu, který v pokeru přišel o kalhoty i triko a zbyly mu jen trenky.
Dívky na ně jenom vystrašeně koukaly.
„Pořád hrajem ?" houkl na Zetsua Kakuzu, který chtěl zpět své oblečení.
„Jo." přikývla masožravka a pokukovala po dívkách.

„Takže - VŠICHNI SEM DO KRUHU!" zakčičel Kakuzu informačně na ostatní a hrálo se dál. Po dvou kolech se Itachi musel znova vzdát trička a Deidara, který prohrál, byl ve štychu. Vracet Mitsuki její triko se mu nechtělo, ale vždyť už má jen trenky !!
Tak už vstal, že si trenky svleče, ale dřív, než to stačil udělat, si všichni přítomní začali zakrývat oči a Zetsu, Hidan a Kakuzu na něj začali pokřikovat cosi jako: „Proboha, tak jí to tričko dej!" načež si mírně přiopilý blonďák si sedl zpátky na zem a Zetsu podal Mitsuki její vršek.
Ta si toužebně přitiskla tričko k hrudi a okamžitě si ho na sebe oblékla. Někteří smutně vypískli a zbytek je potom bouchl pořádně po hlavince.
„Mám tričko," culila se hnědovláska. „Mám tričkoo!"

„Jo, máš tričko, zase ti ho vezmu." zaculil se Deidara.
„To ani náhodou," vyplázla na něj jazyk.
„Jdem zase hrát?" přerušil ten duchaplný rozhovor Kakuzu. Tobi jen přihlížel a občas si povytáhl masku, aby se napil.
„Proooč?" protáhla Molly obličej.
„Protože máš na sobě ještě tričko," zasmál se.
„A to ti vadí?" zamračila se.
„Mě ne," usmál se zase a mrkl na Itachiho.

„Nechápu," zamručela Molly.
„To je jedno," zasmál se Uchiha a Kakuzu rozdal karty.
Dívka se na Itachiho zaculila a zamilovaně na něj pohlédla. Tohle kolo vyhrál. Prohrál Hidan, který už na sobě měl taky jenom spodky a ani neměl ničí oblečení.
„Takže, končí hra!" usmál se Kisame „Hidan prohrál..pokračovat už nebudem!"
„Co teď?" vypískl Tobi usrkávající saké.
„Proč nebudem hrát?" nechápal Dei který v sobě měl už dost alkoholu.
„Protože bůhví, co by se dělo dál.. Hidan má už JEN SPODKY..!" odpověděl s úsměvem Kakuzu. „Navíc je to nekonečný a ty dvě nikdy nesvlíknem!" ukázal na Mitsuki a Molly.

Dívky si oddechly, že už chtějí přestat, protože jim poslední dobou nešly nejlepší karty.
„Co teď?" zopakoval Tobi svoji otázku.
„FLAŠKU!" navrhl Kisame.
„Flaška, svlíkací poker! Jedno lepší než druhý!" ironicky se na ně podívala Mitsuki.
„Flašku!" zatleskala trošičku napitá Molly.
„Molly... kašli na to, jsi dost opilá !" podívala se na ni starší a s bolením hlavy se zvedla ze země.

„To je tu každej," mávl rukou Dei..
„Ale, sestři..." zazubila se mladší.
„To jako chcete hrát jak?" otočila se Mitsuki na zbytek.
„Přece líbací flašku!" vysvětloval žralok.
„Počkat," zbrzdil je Hidan „to fakt nejde! Jsme tu většina chlapi. Nic proti, ale s váma já se líbat nebudu!" odtáhl se.
„PROČ?" zeptala se nechápavě Mollyhana.

„PROČ?" tak prosím!" ukázal Hidan na Mitsuki „políbíš ji?!"
„Ne." zavrtěla dívka hlavou a zatvářila se nanejvýš nechápavě, má v sobě moc saké, aby něco pochopila.
„No vidíš!" řekl vítězně.
„Kde mám sukni a plášť ?" vzpomněla si Mitsuki při pohledu na Kakuza, který se už oblékal.

„Někde tu bude." pokrčili chlapci rameny.
Molly své svršky našla.
„Né, vážně! Kde je to oblečení?" zakřičela Mitsuki, když nikde své věci nenacházela.
„Nevím." pokrčil rameny Dei.
Dívka si ho nedůvěřivě prohlédla a potom se jenom otočila: „Prosímtě, ty už se taky obleč!"
Všichni se začali oblékat, Mitsuki našla své oblečení za gaučem, Molly a Itachi se někam vytratili.
Starší hnědovláska si nevšimla, kam se její "sestřička" vypařila, tak se nezatěžovala hledáním jí a šla za ostatníma ještě se napít.
„Víte, co je nejhorší?" zablekotal po půlhodině ticha opilecky Kakuzu „nejsou peníze!"

„Vy*er se na peníze, Kakuzu!" domlouval mu Hidan opilecky.
„Já vás mám všechny tak ráááda," začala jednoho po druhém objímat Mitsuki, kterou se jim podařilo celkem slušně opít.
„Hele a jak je to s tou Vaší organizací?" využil příležitosti Kisame, který před ostatními úspěšně skryl to, že vůbec nepil.
Mitsuki se ale začala mračit a odtáhla se od žraločka, kterého právě objímala. „Teď se na to vykašli! Sám jsi řekl - teď se slaví!"
Ovšem jakmile dořekla tuhle větu, zradily jí jak vlastní nohy, tak i rovnováha a bezmocně spadla na zem.

„Hele..." ušklíbl se Hidánek „Víš, jaké je mít před sebou bezbrann..." začal.
To už ho ale flákl po hlavě samehadou Kisame.
„Dobrý, jsem v pohodě," zvedla se Mitsuki „a díky, že se všichni ptáte!!" zabručela.
„Došlo saké!" kňučel Zetsu.
„No problema.." vyhoupl se rychle blonďák na nohy ze židle.. Jak rychle vstal, tak rychle s sebou flákl také zpátky na zem..
„POTŘEBUJU OBEJMOUT!" vypískne Mitsuki v doufání, že se tu znenadání objeví Mollyhana. Ale místo Mollyhany jí obejme Tobi.
„Tebe jsem nemy-" zasekne se v půlce věty a uvědomí si, kdo-že ji to vlastně objímá a šťastně stiskne Tobiho tak, že se nezmohl na sebemenší pohyb.."
„Tobi nemůže dýchat." zapištělo stvoření.

„Promiiiiň," povolila své sevření a dala mu pusu na masku. Potom ho pustila a flákla s sebou spokojeně na gauč..
„Je jí něco?" podivil se Tobi.
„Nííc," odpověděla šťastně, než se kdokoliv stačil nadechnout, vyhoupla se (tedy až na druhý pokus) na nohy, chytla se Hidanova rukávu, aby se opřela, načež ho málem strhla s sebou na zem.. Když se jim podařilo udržet rovnováhu, objala ho vděčně a potom si stoupla doprostřed pokoje a zakřičela : „MOLLY? Kde jsi?"

Když se jí nikdo neozýval, otočila se a fňukla „Kde je?"
„Netuším." pípl Tobi. Mitsuki udělala krok, zakopla o Deidaru ležícího na zemi a spadla přímo na něj.
„Promiň," pomohla blonďákovi vstát a potom se otočila na zbytek. „Kde je? Musíme ji najít..!" rozhodla umíněně.
Když se jim to všem povedlo vstát, skupinka polonahých přiopilých lidí se vydala prohedávat pokoje. V prvních třech nikoho nenašli, takže Mitsuki se začala docela bát. Prohledali ještě další dva a když otevřeli dveře od pokoje "Mitsuki, Mollyhana", nejenom, že našli Molly, ale dokonce i nehledaného Itachiho a poskytl se jim pohled na to, jak ti dva sedí na posteli a líbají se.