11. díl - Přístě bude pomsta sladká

Akatsuki začali hvízdat a tleskat a Mitsuki, chytla Mollyhanu odrthla ji, vrhla vyčítající look na Itachiho. Zatímco všichni se nahrnuli do pokoje za Itachim, starší dívka si svoji "sestřičku" odtáhla na chodbu.
„Molly! Jak já bych ti to přála, ale... vždyť jste oba opilí..!"
„No a?"
„No a? Ani nevíš, co k tobě cítí.."
„Promiň Molly.. ale.. Promiň.." objala ji. „Bóže, vážně se chovám jako starší sestra," zasmála se.
„A vy sestry nejste?" zamrkal Deidara.
„Nevěděla jsem, že tu jsi." zamračila se. „Samozřejmě, že jsme sestry. Ale.. nechci se chovat jako ta starší a rozumější.." vykecala se z toho nepříliš věrohodně.
„Aha."
„Kdy se asi vrátí Pein a Konan?" vyhrkla najednou. „V pohodě, ti se vrátí až hodně po půlnoci!" uklidnil ji blonďák..
„A kde je Itachi-kun?" zajímala se brunetka.
„Toho peskuje Kisame."
„Cože? Néé," šla chránit svého vyvoleného před žraločkovými argumenty a Deidara s Mitsuki se jen tiše uchechtli.
„Pěkně se dneska rozšoupla," zasmál se blonďáček.
„To jo," taky se Mitsuki zasmála a když viděla výraz svojí mladší "sestřičky", šla do pokoje poprosit Kisameho jestli by "náhodou neodešel.." Itachi musel taky, načež se na sebe s Mollyhanou usmáli a už byli i se žralokem oba pryč. Deidara, který pořád stál ve dveřích vešel do pokoje. „Fakt jsi to zvládla. Itachi-kun..dobrej výkon " otočil se na Mollyhanu..Dívka se zamračila a zmrazila pohledem Deidaru.
„Myslel jsem to dobře," házel rukama.
Mitsuki se pobaveně usmála, nad bránícím se Deidarou. Mollyhana dál propalovala blonďáčka pohledem
„Klid Molly," otočila se na svoji kamarádku Mitsuki. Opilost jí už dávno přešla.. Dostatčeně ji probralo, když načapala Mollinku s Itachim..
„Mě bolí hlavaa," zaskučela najednou druhá dívka.
„Já se ti nedivím," zasmála se Mitsuki a flákla s sebou na postel. Deidara, jenž na posteli seděl do ní ze srandy dloubnul prstem a Mitsuki vypískla, což se jí stalo osudným.
„Jak moc je lechtivá?" mrknul blonďák na Molly s šibalským úsměvem.
„Dost." zamumlala dívka nechápavě.
Deidara se vrhnul na nicnetušící hnědovlásku se slovy „PŘIPRAV SE NA ODVETU!" a začal ji lechtat všude možně. Mitsuki se svíjela smíchy, pištěla, vřeštěla. To už přiskočila Mollyhana a přidala se k mučení nebohé dívenky.
Mitsuki se svíjela a křičela, když v tom do pokoje vběhl žralok a začal honit Deidaru.
Žraloček do toho křičel něco ve smyslu Nech je na pokoji, když v tom se uslyšeli odzdola dveře... Pein a Konan se vrátili dřív.
„SAKRA!" zaklel žralok, zavřel Deidaru do skříně a holky shodil na postel a hodil přes ně peřinu. „Vy už dávno spíte," mrkl na ně.. „Teď si jenom posechnu, jak mě Pein sjede za ten bordel z obýváku," odešel..
„CO TO TADY JAKO MÁ BÝT?" rozkřikne se Pein.
„To ty dvě?" tiká mu oko.
„Ty už dávno chrápou," mávne rukou Kisame. „To jsme byli my.. mno.. mírně jsme.. se rozšoupli...ehh.."
„NEPOKOUŠEJ SE JE KRÝT!" zamíří k oněm dveřím.
Ale když přijde a rozrazí je, k jeho údivu zjistí, že dívky vážně spí (tedy, aspoň to tak vypadalo) Tak vztekle zase dveře zabouchne a rozkřikne se na Kisameho !
„OKAMŽITĚ UKLIĎ TEN BORDEL !"
„Dyť jo." zazubil se žralok
Asi za deset minut se blonďáček vyvalil ze skříně a snažil se popadnou dech. „Vzduch! vzduch !"
„Nádech! Výdech!" řekla k němu pobaveně molly, ale přesto tiše.
„Tak jo, jdem se převlíct a spát," podívala se Mitsuki na Molly.. Potom se otočila na Deidaru.. „ŘEKLA JSEM PŘEVLÍCT!" podívala se na Deidaru. „To znamená něco jako MOH BYS ODEJÍT?"
„Ale jak?" pokrčil rameny Dei. „Pein hlídá chodbu.
„Oknem?"
„Venek je taky hlídanej.. co si myslíte?"
„Chjo." povzdechnou si obě zároveň.
„Takže?" pokrčil rameny blonďák. Dívky na něj jen nedůvěřivě pohlédly.
„Spát tu nebudeš," rozhodla Mitsuki.
„Proč ne?" mrkl na ni pobaveně a rázem dostal pořádnou ránu do hlavy.
„Za co?" kníkl Dei
„Chjoo." zaúpěla Molly.
„Pein hlídá na chodbě i venku.. asi tu bude muset zůstat.." prohlédla si blonďáčka a poté se otočila na Molly..
„Asi jo." povzdechla si druhá dívka.
Všichni tři se na sebe chvíli dívali a potom se Deidara protáhl.
„Jak to uděláme s tím spaním?"
„Ty budeš na zemi!"
„Proč?" nasadil smutný kukuč.
„Protože TY jsi tu navíc.."
Deidara se smutně podíval na velkou postýlku uprostřed pokoje..
„Ani na to nemysli," cekla Molly.
„Ale to vy nepatříte do Akatsuki!"
„Ale to ty nepatříš do tohohle pokoje!" odsekla Mitsuki a hodila na něj tak zlý pohled, že se blonďáček stáhl a rozhodl se radši neprotestovat.
„Otočíš se?" poprosila ho Mitsuki, když si dívky z podpolštáře vytahovaly noční košilky od Konan.
Deidara jenom zavrtěl hlavou a pobaveně se zazubil.
„Takže jinak. Buď se otočíš, nebo..." zaťala ruku v pěst, kterou zamávala před jeho obličejem.
„Nebo?" zeptal se ironicky „Umění je výbuch," zaculil se najednou.
„Výbuch? Tak to jsi teda pravý umělec, protože za chvíli vybouchnu vzteky. "
Deidara dostal tik v oku a hned na to následoval výkřik:
„KATSU!"
„Deidaro," vřítil se žralok do pokoje „seš mrtvej!"
„Kisame?" zarazil se blonďák. „Co tady-?"
„Pein a Konan šli spát, za trest hlídám chodbu já,"odpověděl, pokrčil rameny a začal umělce škrtit.
„ÉÉÉÉÉÉ!"
„Vzbudíte Peina," sykla Molly.
„Mimochodem, co tu děláš?" přestal Kisame blonďáka škrtit a upřel na něj tázavý pohled.
„Hodil jsi mně do skříně." zavrčel naštvaně Dei.
„Ale co tu JEŠTĚ děláš?"
„Venku měl hlídat Pein." zavrtěl se Dei.
„Jo ahá vlastně.." pustil žralok umělcův plášť, takže s ním přestal cloumat a zvedl se. „Dobrou noc," usmál se na dívky.
„Jdeš?!" upřel na Deidaru zlý kukuč.
„Škoda.." usmál se nakonec.. „Mohl jsem je v noci tak hezky nečekaně napadnout!" chechtal se..
Dívenky nakonec ulehly a usnuli dlouhým a nerušeným spánkem...Probuzení ovšem nebylo nejpříjemnější.. Obě dvě totiž měly těžkou kocovinu.
„Mně bolí hlava." vypískla jedna dívenka.
„Mně taky!" špitla druhá... „Zajímalo by mě, jak je na tom zbytek.."
„Tak moc jsi se snad neopila..!?" pousmála se tiše Mitsuki, ale když se podívala na svoji kamarádku, Molly si sundala polštář z tváře a vypadala se naprosto vážně.
„Itachi-kun.." začala teda a doufala, že si Molly vzpomene
„Vy dva..." zděsila se Molly, načež bránila slzám.
„Ne, tak to ne!"
„Já ti věřila, Mitsuki-chan..."
„Molly! Já a Itachi? Co blázníš?´Ty si to vůbec nepamatuješ?" Mollyhana jen zavrtěla hlavou. „Někam jsi zmizela a... měla jsem o tebe strach..no a šli jsme tě se všema hledat..a našli jsme tě tady v pokoji..S Itachim.. líbali jste se..."
„Co?"
„Nelžu ti," zazubila se. „klidně se zeptej..všech ! Krom Konan a Peina, ti vůbec neví, která bije..VÁŽNĚ JSTE SE LÍBALI!" doplnila ještě, když viděla výraz své "sestřičky".
„Já a Itachi-kun... To je skvělé!" spadne dívka s postele a rozplývá se vzhůru nohama (nohy jsou stále na posteli).
Mitsuki se taky smála, ale cukaly jí koutky. Nakonec se úsměv vytratil úplně. „A teď ještě," začala.. „jestli.. o tom Itachi ví.."
„On o tom nemusí vědět?" zamrkala dívenka a neměla daleko k obráceným slzám.
„Ani na tobě jsem nepoznala, jak MOC jsi se opila.. Ale.." zauvažovala „je pravda, že Itachi moc nepil.." usmála se zase.
„Já měla jenom pár lahví... Myslím, že dvě..." zazubila se dívka.
„JENOM PÁR LAHVÍ..." opakovala pobaveně Mitsuki. „Ty jsi fakt číslo," smála se. Potom se koukla na hodiny v pokoji. „Je teprv pět ráno!" upřela zrak na hodiny na zdi.
„Když o tom přemýšlím... Bylo jich víc." povzdechla si dívka a spadla celým tělem na zem.
„Slyšíš Molly?“ vstala Mitsuki (načež jí znova rozbolela hlava, na kterou už zapomněla) a dloubla do své kamarádky. „Je TEPRVE PĚT. Blonďák bude ještě spát..“ zazubila se.
„No a?" zaskučela molly a chytla se za hlavu.
„Myslela jsem.." začala nevinně Mitsuki a mezitím jí narostly růžky „že by jsme provedli plán ZLECHTAAAAT"!
„To je moc nudné." zazubila se molly a pokusila se postavit, mírně se zakolísala. Pomalu došla ke skříni a vytáhla z ní jakési masky smrtky.
„Kdes to vzala?" zírá Mitsuki, pusu dokořán..
„Mno... Víš, jak je ten můj baťůžek... Pein ho nezabavil a tak... Mi ty věci zůstali..." řekne a pokrčí rameny, „Mám tu někde k tomu i dva pláště."
„Super," začala si Mitsuki oblíkat.. „večer se ještě s Kisamem dívali na jekejsi horror.. slyšela jsem tu televizi, když jsem se v noci probudila.. Sice nevím, co to bylo, ale..SNAD TO BYLA STRAŠIDELNÝ," zakření se.
Když se obě dooblékly zamířili k blonďáčkovi do pokoje, kam vtrhli a ...
Deidara ležel a spal. „Efekt to bude mít, jenom když bude vzhůru.." špitla Mitsuki. „Vzbudíme ho nějakým hnusným zvukem, nebo uděláme BAF?" zachechtá se tiše
„Hnusný zvuky." špitla ta druhá.
„Tak nějakej udělej," pokrčila Mitsuki rameny a cítila se nadmíru trapně..
Dívky se na sebe podívaly, potom vyskočily a zaječely, blonďáček se jenom znuděně přetočil a zamumlá něco ve smyslu:
„Hezký pokus, vypadněte, bolí mně hlava…!“
Obě se podívaly na sebe navzájem, potom na blonďáka, Mitsuki pobaveně špitla cosi o tom, že příště si pomstu vychutná a v tom se probudil Tobi, otevře očičko, podíval se na dívky a v tom hystericky zaječel.
V tom už tam vlítnul Pein a taky vyjeknul. Potom se podíval pozorněji na dvě kostry v plášti stojící uprostřed pokoje, zamžoural očima a podíval se vyděšeně do hrnku s kávou.
„Konan..?" zavolal svoji milou. Jakmile se otočil do chodby, Mitsuki a Molly rychle šuply pod postel.
„Co je?" koukla na něj příchozí modrovláska.
„Vidíš je taky?" otočil se zpátky do pokoje a - dvě kostry jsou fuč!
„Vidím," prohlédne si Konan spícího Deidaru a Tobiho, sedícího na posteli.
„Ale ty dvě ko-.. STÁLY TAM! UPROSTŘED POKOJE!" snažil se ji přesvědčit.. Konan si ho starostlivě prohlédla.
„Možná.. to kafe trochu omezíme," špitla opatrně a odtáhla ho pryč z pokoje.
Dívky okamžitě jako na povel vybuchli ze smíchu,. ale to už to slyšela i Konan a vlítla tam s Peinem.
Obě se vykutálely z podpostelí a nadhodily pohled neviňátek.. Konan se zamračila a Pein si zamumlal cosi jako že "prej kafe.."
„Co je to za pláště?" zamračila se Konan.
„Vy máte taky pláště!" pípla mollynka převelice inteligentně.
„Takže Vaše organizace... TEN NÁPAD BYL MŮJ!" rozzuřil se Pein.
„Ta maska k tomu patří?" pokrčila modrovláska nos.
Dívky pobaveně zavrtěly hlavou. „Ne, my jsme jen chtěly.."
„Chtít takovou ohavnost!" zděsila se Konan.
„Vypadněte, bolí mně hlva!" zaskučel Deidara.
„Se nedivím," usmála se škodolibě Mitsuki a zamířily ke dveřím. Než se však stihly proplížit, Pein je zarazil.
„V pět ráno tu chodit v tomhle.. Cc.. Co vůbec děláte v tomhle pokoji?" Dívky se začaly kroutit.
„My jsme jenom chtěly.." začaly obě znova..
„Ále, vždyť je to jedno," zavrtěl Pein hlavou. „Nemám na vás čas! Teď běžte a... "
„Ukliďte kuchyň.." doplnila ho Konan a pokynula rukou směrem k místnosti, která po včerejšku připomínala kůlničku na dříví.
„Dobře." zasmály se dívky.
„A potom, šéfe?" zazubila se Mitsuki.
Pein se neurčitě zatvářil a potom se zapřemýšlel.. „Do pokoje," řekl nakonec lhostejně.
„Ale my jsme se ptaly Konan, ta tu přece velí dětem, ne?" zavtipkovala starší dívka.
Pein se zamračil, Konan ale při slově "dětem" poklesla hlava a povzdechla si. Sestřičky do sebe dloubly, vyměnily si pohledy a radši se rychle vydaly do kuchyně.