2. díl - Polapeny

2. díl - Polapeny

Deidara dovlekl Mitsuki do sklepa a chystal se odejít, když v tom Mitsuki zaskučela.
„Nešlo to šetrněji, ty jedno pako blonďatý ? Víš co je to sharingan ?? Mám hlavu jako střep a ty mě sem tak hnusně hodíš..."
„Vím, co je to Sharingan v obou podobách, takže buď zticha. A nejsem pako!" zavrčel a opět se vydal k východu.
„Seš," fňukla si tiše „a jestli něco uděláte Mollyhaně tak přísahám, že zažiješ něco mnohem horšího, než jsou oba sharingany dohromady!" zaječela na něj. Blondie se jen otočil a bláhově se zasmál.
-zpět k výslechu-
„Proč by jste nás měli špehovat ?" pokračoval Pein
„Byla to mise." odvětila Mollyhana „Nestaráme se o to proč."
„Dobře," povytáhl obočí... „Kde jsi vzala TEN plášť ?
„Ve skříni." řekne vymlouvačně, „On tam tak byl hezky poskládaný, jsem neodolala nevyzkoušet si takovou hezkou věc."
„A že se mi povedly!" vytáhla se Konan.
„Ano , lásko, "odbyl ji jednou větou Pein, „tak poslední otázka.. co jste dělaly v tý skříni ?"
„schovali se." řekla Mollyhana.
Pein už se na cosi nadechoval, ale v tom přiletěl do místnosti Zetsu a mával rukama... „Šéfe...máme.. máme TO!" Pein vyskočil ze židle a dal pokyn Konan, aby šla s ním. hned na to přišel Deidara a vlekl Mollyhau do sklepa.
„A co máte?" koukla Mollyhana nevinně na Deidaru, jako by čekala odpověď.
Deidara se zamračil, odemknul mřížovité dveře od sklepa a hodil Mollyhanu surově k Mitsuki...
„Nazdar, holčičky... ironicky se na obě zazubil. Teď vám bude dobré dvě hodiny dělat společnost... TMA " dořekl a zabouchl za sebou druhé dveře.
„Hnusák!" zavrčela mollyhana naštvaně, "A to mi byl sympatickej!"
„Taky jsem ho měla dřív ráda," držela se Mitsuki za hlavu a potom přiskočila blíž k Mollyhaně.. „Dobrý?" podívala se starostlivě
„Na to bych se měla ptát já, prý použili Mangekyou! Jsi v pořádku?" prohlédla si jí.
„Jo..asi jo.. byl to hnus, ale řekla bych, že mě Itachi dokonce šetřil... Možná se mu líbíš, " mrkla na Mollyhanu aby se taky trochu zasmála
„Myslíš?" zeptala se nadšeně mollyhana a začala cosi hledat v krabici.
„Hele! Sirky!" vyjekla nadšeně a jednu škrtla, "Prej tma!" Mitsuki vstala a začala si prohlížet sklep.
"Svíčka.. hm.. není tak chytrej," přinesla Mitsuki skóro ohořelou svíčku, kterou drapla na zaprášené polici...
„BRRRRRRRRRR" otřásla se najednou odporem...
„By to tu chtělo uklidit." nakrčila nos mollyhana a drapla prachovku a začala utírat prach.
„O to mi nejdeeeeeee!" ječela dál Mitsuki. Mollyhana se na ni udiveně podívala...
„ON MĚ TĚMA SVEJMA JAZYKO-RUKAMA OSLINTAL"
„FŮŮŮŮŮŮŮŮJ!" zaječela mollyhana a zkácela se na zem, pod vlivem odporu.
„Ten svůj plášť už nikdy neuvidí,"odsekla si rozhodně! Když se jala hadry a utřela veliký kus čehosi, zjistila, že pod prachem a povučinami se ukrývá zrcadlo..
„Že mi ale padne," prohlížela se...
Mollyhana i Mitsuki se dali do uklízení, leštili, drhli, utírali prach a všechno nač si vzpomenete, asi po hodině a půl už tam bylo čisto, sice ne úplně perfektní, ale už se tam dalo obývat, dokonce našli sedm svíček a tři deky, takže obě dvě seděli ve světle a na dece.
„Ale ti se budou divit, až to uvidí." zazubila se mollyhana i když byla unavená, musela se usmívat, přece jenom tohle vyčistit byl úspěch.
„Ta ale Konan musí žít ve stresu," přemýšlela Mitsuki... „co jsi jim vlastně řekla ?"  podívala se na ni tázavě. „Přišla jsi tak brzo..."
„Řekla jsem jim o organizaci a že máme špionážní misi. Pein měl podivnej... Takovej vítěznej úšklebek..."
„já totiž nevím, co jsem řekla..." sklonila hlavu Mitsuki
Mollyhana si povzdechla a řekla:
„To už je teď jedno, myslíš... Myslíš, že zatímco jsme tady tak u nás... U nás se o nás bojí?" pohlédla na Mitsuki.
„já..já nevím.."
Mollyhana se už zase nadechovala když už se znovu otevřeli dveře, blonďáček v nich, ale zůstal stát a poklesla mu brada, po chvíli pohlédl na ty dvě a křikl:
„Šéfe! Pojďte se na něco podívat!"
Mitsuki se zmocnil záchvat smíchu, když se přiřítil Pein a zíral, pusa dokořán.
I mollyhana vybuchla ve smích. Pein nevěřil svým vlastním očím a zdálo se, že nemá co říct, když v tom sem přiběhl Kisame a zeptal:
„Co kdyby jsme si je nechali?"
V tom přiběhla Konan a omdlela.
Pein se sklonil nad svou láskou a lehce ji profackoval, Konan otevřela víčka a zazírala na to čisto a pořádek, Kisame, ale zopakoval svůj dotaz:
„Necháme si je? Jsou celkem roztomilé a třeba by pozvedly morálku..."
„Kisame, asi jsi se zbláznil, ne ? Ony nás sem přindou špehovat a on by si je chtěl nechat !“ hysterčil Pein.
„Ale nemuseli by jsme je pustit ven a navíc potřebujeme zjistit něco o té organizaci a Itachi-san odmítá používat na ty dvě Mangekyou Sharingan, takže...! Co když přijdou další a my nic nebudeme vědět?!" vypálil Kisame argumenty.
„NEMŮŽETE SI NÁS TU NECHAT !" vyjekla Mitsuki, aniž by si uvědomovala, že ona není zrovna ten, kdo tady klade podmínky
„Proč ne?" koukl na ně Pein.
„Protože..." zasekla se Mollyhana a pohlédla na Mitsuki, tipem *Nějaký argument?*
Mitsuki se zarrazila stejně jako Mollyhana.. nemůžou jim přece začít vysvětlovat, že nejsou odtud ! Že nejsou z NaruSvěta
„Dobře, ale padne to na Tvou zodpovědnost, Kisame." rezignoval Pein „Ty to budeš organizovat!"
„Dobře." usmál se šibalsky žralok.
Mitsuki a Mollyhana se na sebe zděšeně podívaly..
„Molly" skočila Mitsuki zoufale do obětí své kamarádky.
Mollyhana obejmula Mitsuki a pohlédla na Kisameho, který se zubil od ucha k uchu, vlastně... Nevypadal, jako by je chtěl zabít, spíše jako by jim chtěl pomoct.
Všichni už odešli a zůstala tady jenom rybička... „Kisame?" podívala se na něj Mollyhana.. než stačila něco říct, Kisame začal :
„Zatím budete tady, ale možná Peina přemluvím..." a bez jakéhokoliv dalšího slova odešel...
Mollyhana si povzdechne a pohlédne na Mitsuki.
„Tak se nám ten výlet prodlužuje." prohlásila mírně sklesle.
„Promiň, " fňukla a stočila se na dece do klubíčka.
„Ale Mitsuki, ty za tohle nemůžeš. Za to němůže nikdo. Stalo se, stalo!"snažila se Mitsuki utěšovat, ale sama v sobě dusila všechny pocity.
„Nevšimla sis, co se děje u nás doma, zatímco jsme tady? Třeba že se zastaví čas jako v hloupým filmu.. něco takovýho..?
„Nevím." přiznala tiše mollyhana.
„To je blbý... máma mě vážně zabije," nasadila Mitsuki úsměv.
Mollyhana se usmála a přikývla:
„Doufám, že ne, protože bych potom neměla nikoho, kdo by o našem výletu věděl."
„Ale.. že je to teda krásně zamotaný," usmála se...
„Jo...Možná to tak hrozné nebude... Přece jenom je tu Tobík a Itachi-kun." rozesmála se.
„Mno jo, ale Tobiho okupuje Deidara..."
„Přece si nemyslíš, že mu ho necháš ! Ty jsi lepší !"
„Nemůžu říct, že byl byl Deidara hnusnej... ale mám jednu velkou přednost...JSEM HOLKA",rozesmála se Mitsuki
Mollyhana se pobaveně přikyvovala, po chvíli si na deku lehne a zahleděla se do stropu.
„Co myslíš se tu bude dít?" zeptala se.
„Nevím...lehla si taky Mitsuki a zírala na strop.. „Um...bojíš se pavouků ?"
„J-Jenom trošku... Vždycky... Když je někde pavouk... Tak zdrhám a ječím." přizná Mollyhana potichu.
„Já..jen...Jeden se na nás spouští ze stropu," špitla Mitsuki...
Mollyhana zbledla a koukla na malinkatého pavoučka, chvilku se pokusila tvářit statečně, ale pavouček se zase o něco snesl a to už bylo moc blízko.
„PAVOUK!" vykřikla zděšeně vyskočila na nohy a vzala židly, „Nepřibližuj se ty jedna stvůro osminohatá!“
Mitsuki se rozesmála a ukázala Mollyhaně rukou, ať dá tu židli na zem..
„Né, pokud tu bude TOHLE...!"
„Mám ho zabít?" ukázala na nevinného pavoučka
Mollyhana přikývla a zděšeně koukala na onu hnusnou potvoru.
„Odporný! Hnusný! Ošklivý!" vyjmenovala vlastnosti malinkého.
Mitsuki se zasmála, vzala do ruky koště, které stálo opřené v rohu a uchopila jej skoro jako v bojové pozici.
„Připrav se na smrt," ďábelským hláskem oznamovala nic netušícímu pavoučkovi, který se už spustil poměrně níž a ona ho drasticky ho jedním švihem připlácla ke stěně...
„Cíl zlikvidován" otočila se na Mollyhanu. Ta přestala šermovat s židlí, postavila ji zpátky na zem, usmála se a sedla si na deku. Mitsuki dala koště zpět do rohu a přisedla si za ní. „Třeba..třeba to nebude tak strašný..," řekla povzbudivě. Mollyhana se na ni usmála. „My to nějak přežijem...Dobrou noc.." lehla si unaveně.
„Dobrou noc.."
A tak se dvě hnědovlásky schoulily na deku, usnuly, nezatěžujíc se tím, jaké asi bude ráno...