4. díl - Do sprchy!

4.díl - Do sprchy

„DEIDARA-SEMPAI!" zavřeštěl.
Holky se na sebe vystrašeně podívaly, ale po chvíli uslyšely Deidarův hlas : „Co si to zase vymýšlíš za blbiny, Tobi? Měl by ses přestat dívat na pokémony.."
„Na ty už se nedívám, sempaii..."
„Ale kraviny žvatláš pořád," odbyl ho Deidara a vešel do sklepa, pořád ještě kroutil nevěřícně hlavou.. Dívky si oddechly.
„Tobi se dívá na pokémony?" vydechla molly..
„Třeba si to jen oni myslí," zašeptala Mitsuki a při té představě vybuchla v záchvatu smíchu.
„Pořád dobrá nálada, hmmm?" zeptal se Deidara..
V tom do sklepa přišel Kisame vzít si prázdné misky od oběda. Když viděl Deidaru, zamračil se.
„Co tu zas děláš?"
„Jdu si jen pro něco," odvětil nevinně a vytáhl z pod skříně jednu zaprášenou krabici. Kisame si ho nedůveřivě prohlížel. Deidara si toho všimnul a tak se začal bránit.
„Nic bych jim neudělal, Kisame.. taky jsem hlasoval" mrkl na něj.
„My si tu jenom s Deidarou povídáme, že jo?" mrkla pobaveně Molly.
„O štěstí, lásce a ... květinách!" prohlásila Mitsuki, načež se obě dvě zase rozesmáli.
Blonďák si je neurčitě prohlédl a cosi zamumlal.
„Jak jsi to myslel, žes hlasoval?" otočila se na Deidaru Mollyhana, když odcházel.
„Proto aby jste zůstali, slečinky, ale abych si to nerozmyslel a nepřidal se k Peinovi a Itaichimu." zazubil se Dei.
„ Itachi-kun... Nechtěl?" zeptala se sklesle brunetka.
„Bohužel." pokrčil rameny umělec.
„Vezmeme vidle, pochodně, nebo alespoň svíčky a upálíme ho!" navrhla nadšeně Molly.
„Ne, necháme ho vybouchnout!" zavrtěl hlavou Deidara.
„To je lepší nápad." zakřenila se dívka.
Mitsuki se chtěla přidat a už už vymýšlela co nejlepší plán, ale Kisame je zarazil.
„Na to zapomeňte.. bůhví, jaký pako by mi Pein dal místo něj."
Mollyhana se pobaveně zasmála.
„Ani přizabít?" nadhodila andělský výraz, ale to už ji smetla pobavenost.
„Jo, umění je výbuch!" přitakal Deidara.
„Prosííím." nahodila psí očka Mitsuki.
„Žádný, takový!" okřikl je Kisame, ale smál se, což bylo dobré znamení..
„Achjo...Molly?? Já mám chuť na pizzu!!"
„Já mám nadání na vaření! Nebo... Alespoň na to jak nejlépe zničit celou kuchyň." zakřenila se.
„Tse! To umím lépe, stačí jenom slůvko a vyhodím ji do povětří!" zazubil se Deidara.
„Bych se nedivila, kdyby na Tebe šla Konan s vidlemi." zavrtěla pobaveně hlavou Mitsuki.
„Hele, Molly, jak jsi Narutovi čajzla to triko ?“ zasmála se při vzpomínce na oblečení, které vytáhla Mollyhana ráno z batohu.
To už se Deidara vytratil a Mollyhana povídala a povídala..Dívky si povídali a čas ubíhal a ubíhal...
V tom se zlehka otevřely dveře a vkoukla do vnitř Konan.
„Holky?" špitla potichu...
„Em..No?" pohlédla na ni Molly, překvapena oslovením.
„Pojďte za mnou," ztratila se na schodech a dveře nechala otevřené..
Mollyhana pokrčila rameny a mírně nechápavě se vyhoupla na nohy, pohlédla na Mitsuki a čekala, že ONA půjde první.
Ta si jen povzdechla, vyskočila a nakoukla ze sklepa na schody, kde stála Konan. Modrovláska se na ni usmála a pokynula rukou, že má jít. Mitsuki udělala to samé na Mollyhanu a tak teda šly.. Až teď měly holky malou možnost rozkoukat se líp po domě... Když procházely obývákem, Mitsuki a Mollyhana  se zděsily.
„Tohle je na denním pořádku," povzdechla si Konan nad zničeným pokojem. Když prošly dalšími dveřmi, ocitli se na chodbě. Vedla do kuchyně, ale byly tam ještě jedny dveře. Konan se zastavila. „Všichni jsou teď pryč. Jsem tu jen já, tak rychle," ukázala rukou na dveře. Dívky se na sebe nechápavě podívaly.. Nakoukly do dveří a –
„SPRCHA !" vyjekla Mollyhana nadšeně.
Obě dívky pohlédly vděčně na Konan a spěchali se vysprchovat, po pořádné a krásné sprše, vylezly.
„Teď zpátky." usmála se Konan.
„Díky." řekly jen obě naráz.
„To je v pořádku." přikývla modrovláska.
V tom se Konan chytila za hlavu, zavřela oči a padala k zemi.. Dívky reflexivně přiskočily a podepřely ji.
„Co je ti?" starostlivě vyjekly Mitsuki a Molly současně. V tom se otevřely dveře...
Příchozí Akatsuki nechpajíc stáli, pusy do kořán a Pein okamžitě přiskočil ke své milé.
„Konan?? Konan !! Co tu ku*va děláte?" otočil se na dívky. „Co jste jí-"
„Peine, ne..!! Ony nic neudělaly," vstala Konan opatrně s pomocí Mitsuki a Mollyhany a společně ji posadily na pohovku.
„Vy dvě dolů!" zavrčel naštvaně Pein a pohlédl na někoho, kdo by je tam skutečně dovedl.
„S Itachim!" rozhodl a poté se otočil ke své nejdražší.
„Co se ti stalo??“
„Jen.. se mi zatočila hlava. To nic!“ uklidnila ho. Mitsuki a Mollyhana tam pořád ještě stály.. Bály se, že se modrovlásce něco stalo. Ale teď si oddechly.
„Řek jsem DOLŮ!“ zdůraznil naštvaně Pein.
Itachi nedobrovolně ty dvě začal táhnout dolů, samozřejmě v doprovodu jejich ochranky, nazývající se "Deidara, Kisame". Uchiha řekl cosi o závazcích a citech, zamračil se na své kolegy a nasadil ultra chladný look.
„Co jste tam dělaly?“ zeptal se Kisame, když přišli do sklepa.
„Konan nám dovolila vysprchovat se." řekla s nevinným pohledem Mollyhana, zrudla a pohlédla na Itachiho.
Černovlasý se otočil a odešel, nejspíše neměl v plánu tam s nimi zůstávat.
„To Vás kryje, nebo jste vážně nic neudělaly? " zeptal se Deidara.
„CCC. Ty si myslíš, že by jsme Konan něco udělali?" začala na Deidaru rozhořčeně Mitsuki křičet.
„Mitsuki-chan, uklidni se." řekla jí ta druhá. Hnědovláska se zhluboka nadechla a potom si sedla smutně na deku. Deidara stál, překvapený tím, kde se v tom stvořeníčku vzalo tolik vzteku.
„On to tak nemyslel." usmál se na ni Kisame. Umělec chtěl sice podotknout, že to tak myslel, ale radši neříkal nic. Mollyhana si sedla na deku vedle Mitsuki a jednou rukou ji objala kolem ramen.
„Můžete teď prosím jít?" otočila se na blonďáka a žraločka.
Oba dva přikývli a odešli, Molly pohlédla na svou kamarádku.
„No tak, Mitsuki, VŠECHNO bude zase dobré."
„Já vím.."
Deidara a Kisame šli zatím po schodech ze sklepa. Blonďák se tvářil tak nějak neurčitě, nebo spíš zmateně..
„Děje se něco? " zeptal se Kisame.
„Ty dvě... Vypadají, jako by nás znaly celý život a přitom nás neznají ani dva dny. Navíc za mnou Tobi přišel s divnou historkou, když poslouchal za dveřmi." povzdechl si.
„TOBI!" zdůraznil se smíchem Kisame.. Deidara se taky usmál..
„Víš.. já bych jim možná…dokonce i …věřil.." otočil se najednou na žraloka.
„Já taky." přikývl Kisame.
„Jsou zvláštní." podotkl Deidara.
Když přišli do obýváku, Kisame se podíval na Konan, odpočívající na gauči
„Co tu dělaly?"
„Jen jsem je pustila do sprchy a-.."
„Stačí, " usmál se žralok. Konan se tázavě podívala..
„Jsem rád, že ty dvě verze příběhu jsou stejné..."
Modrovláska se usmála „Ty dvě by nejspíše nebyli schopné ublížit ani mouše."
„Tím bych si nebyl tak jistý." prohlásil Itachi a Pein přikývl.
„Nemůžeš je jen tak sama pouštět po domě." řekl tvrdě Nagato.
„Peine, kdyby tam nebyly, můžu mít teď otřes mozku..! Omdlela bych a spadla bych na hlavu !" bránila je, možná trochu přehnaně..
„I tak je nebezpečné aby se volně pohybovali po domě." zatvrdil Pein.
„Možná..." začal Itachi, načež se na něj podíval šéfíček stylem *Pokud něco řekneš typem, že to bylo dobré, že tam byli, tak si mně nepřej, Uchiho!*
Černovlasý raději stihl a pokrčil rameny.
Deidara si přisedl na gauč. „Myslím, že kdyby měly něco v plánu, už by dávno zdrhly ! Měly teď tolik šancí. Obzvlášť, když se Konan udělalo zle!"
„Bohužel, Deidara má pravdu." přikývl Itachi.
„TO JE MI JEDNO! Ty dvě tam dole zůstanou a ty Itachi se rozhodni zda jsi pro, nebo proti." naštval se Pein.
Uchiha se jenom ironicky zasmál a zamířil do svého pokoje.
V tom se do rozhovoru vložit Zetsu..
„Šéfe, na co nám budou, když je musíme nechat ve sklepě?"
„Na to abys je mohl sežrat!" naježil se šéfíček.
„Spíše k ničemu." poznamenal Deidara.
Kisame se nadechl : „Zetsu, žrát se tady nebude nikdo…! Tam dole jsou proto, že nevíme, jestli jim můžem naplno důvěřovat. Já si myslím, že můžeme, ale někdo tady ne *pohled na Peina*. Ty, Deidaro zklidni svoje milosrdenství a pojď se mnou udělat večeři!"
„Dnes ji má ji dělat Kakuzu," protestoval blonďák.
„Pokud sis nevšiml, Kakuzu a Hidan jsou pryč. V takovým případě dělá večeři Konan, ale té je očividně zle, takže mazej!!"
Deidara vezme nohy na ramena a běží do sklepa, kde se schová do skříně. Kisame jenom zamrká a vůbec neví, kam se ten "umělec" schoval, ale možná tuší.
„Mollyhana s Mitsuki se na sebe vyděšeně podívají, ale potom je přepadne záchvat smíchu. Hned na to se přiřítí Kisame a zařve na celý sklep. „Už jsem řek ! Tak vylez ty jedno malý blonďatý..."
„Já myslela, že je obarvený." vložila se do toho Molly.
„Proč se před Tebou schovává?" nechápala Mitsuki.
„Protože je to kůže líná!" naštvaně mručí Kisame.
V tom ale Deidara rozrazí dveře skříně a kačne křičet na Mollyhanu..
„Obarvený? Obarvený? Co si to dovoluješ ?"
Mitsuki se zatím válela smíchy po zemi (čti po dece)... „Tady se jeden nenudí," buší v záchvatu pěstičkou do země.
„Promííííň." vypískla Mollinka a uvalila nevinný pohled. „Můžeš mi odpustit, Deidara-san?" zeptala se s nejnevinnějším pohledem na který se zmohla.
Umělec se unaveně posadil na deku. V tom se přiřítil Tobi.
„Co se to tu dějeeee, sempaii ??“
„Tobíííí, proč nosíš tu ošklivou oranžovou masku?" zeptala se okamžitě Molly.
„Tobi is good boy, Tobi rád oranžová maska." vypísklo stvoření.
Mitsuki tohle téma zaujalo a tak se znova posadila (načež málem narazila do Deidary sedícího na dece) a čekala Tobiho bližší vysvětlení..
„Sundej si jí!" vyzvala ho Mollyhana.
„Tobi is good boy, Tobi rád oranžová maska!" zopakoval mužíček a začal couvat, před zle se tvářící Mollyhanou, ta se ovšem zhroutila v záchvatu smíchu.
„Tobi... Sundej si masku!" vyzval ho klidně Deidara.
„Deidara-sempai, Tobi Vás má rád, ale Tobi is good boy, Tobi má svou oranžovou masku rád a nechtít se jí vzdát!" s těmito slovy opustil sklep.
„CCCCC.. posera… kdybych mohla, tak se za ním rozběhnu a tu masku mu servu z hlavy i kdybych si měla zlámat nehty !“ rozesměje se Mitsuki.
„To chci vidět!" ušklíbl se Deidara.
„Viděl bys.." usmála se.. „Ale.. možná.. že ty nehty by mi za to nestály.." Mollyhanu to, co řekla překvapilo. Chvíli na ní jenom překvapeně koukala, poté důležitě pohlédla na Kisameho a pobaveně se usmívala.
„Teda, to bych neřek" divil se Kisame postoji Mitsuki k Tobimu...
„Je to zrááádce" tiskla si na obličej polštář...
Mollyhana se pobaveně zakřenila, když v tom vešel do pokoje Zetsu.
Zetsu na ně pohlédl, ale to ho zastihl záchvat schyzofrenické nálady.
„Já to řeknu!" vyhrkla černá.
„Ne, já!" namítla bíla.
„To sotva, já!" bránila se druhá půlka.
„Ne, ne já!" zamítla nápad bílá.
„Ne! Já!"
„Řekněte to třebá naráááz." vypršela Mitsuki její trpělivost a chudák Deidara, který seděl vedle ní byl rázem hluchý.
„Já mám hlad." řekla najednou jedna půlka a upřela pohled na Mitsuki.
„Když o tom mluvíš já už taky." přidala se druhá.
„To jste chtěli říct?" vyhrkla Mollyhana
„Ne, ale hlad mám." řekl a začal se přibližovat k dívkám.
Mitsuki a Mollyhana nadskočily, reflexivně se objaly a začaly pištět, jelikož si vzpoměly na Zetsuovu stinnou stránku kanibala.
Zetsu se začal přibližovat, když v tom Deidara reflextivně udělal pečeť rukou a následovalo :
„Katsu!"
Obě dívky zavřeštěli a skrčili se.
„DEIDARO!" vykřikl Peinův hlas ze shora.
„Tobi is good boy, sempai!" zavřeštěl jiný hlásek.
„Co se to tam dopr**** děje?!" zakřičel další hlas.
Do sklepa okamžitě přiběhl Kakuzu, který se právě stačil vrátit a začal na chudáka Deidaru křičet. Dívky se už vyprostily se svého pevného sevření.
„Já jenom chtěl říct, že Pein svolil, že můžete být v pokoji nahoře, který je volný." řekla jedna půlka Zetsu a okamžitě obě vzali nohy na ramena.
Deidara se schoval za Mollyhanu. Kakuzu po něm jen křičel..
„Ani nevíš jaký máš štěstí, že je tohle jenom sklep!! Už jsi toho tady tím svým pochybným umění zničil dost.! Zaškrtím těěě! A neschovávej se za holku!"
„Kakuzu já.. NECHTĚL. Mě to ujelooo!" bránil se blonďáček.
„Deidaro... Máš mně na krku, způsobil jsi mi psychický šok!" zavrčela naštvaně molly.
„ZEMŘEŠ, Deidaro!" křikl Kakuzu.
„Tak prrrrr! Já ho zabiju, mám ho blíž!" zazubila se pobaveně dívka.
„Zabiju Vás všechny, jestli nezmlknete ! Moje hlava..." přidala se Mitsuki.
Dei se nevzdal bezpečí zad, brunetka pohlédla na Mitsuki, Kakuzu se otočil a odešel a umělec si oddechl.
Kisame, jenž si mezitím pohodlně sedl do starého zaprášeného křesla a bavil se sledováním té grotesky teď jen se smíchem dodal : „Ještě tak mít popcorn a je to dokonalý!"
Mollinka se na něj zamračila a pobaveně dodala:
„A colu bys nechtěl?"
„To je dobrý," usmál se žralok...
„Co to ten Zetsu říkal?" otočila Mitsuki stránku.. „Vůbec jsem ho nevnímala..."
„Ty jsi tady starší... ty by jsi to měla vědět..." zakřenila se Molly.
„Nevymlouvej se na to pořád!" ťukla Mollyhaně do čela, jak to odkoukala u Itachiho a Sasukeho..
„Au!" pípla jenom a chytla se za čelo.
„Vy jste, ale..." zavrtěl pobaveně hlavou Deidara.
„Jsme co?" napínavě Mitsuki čekala na dokončení věty...
„Trdla." dokončil umělec větu.
„Proč?" zajímala se molly.
„Můžete jít nahoru." vysvětlil.
„Nahoru??" podiveně se na něj podívaly...
„To se mi nezdá," začala Misuki.. „proč tak najednou?"
„Říkal to alespoň Zetsu." pokrčil rameny Dei.
„Třeba se za Vás někdo přimluvil." zazubil se Kisame.
„Ty?" pohlédla na rybičku Mitsuki.
„Já ne." zavrtěl hlavou.
„Já ti dám, že NE" zasmála se Mitsuki.. žralok se jen zazubil a pokrčil rameny.. V tom tam zase vběhl Tobi..
„Pein vám vzkazuje, že máte jít nahoru," mával ručičkama...
„Sempaii? Půjdete? Tobi si chce povídat," žadonilo stvořeníčko..
„Jdem!" zavelel Deidara a počkal až ty dvě vyjdou ze sklepu a poté je doprovodil nahoru.