6. díl - Ať žije schovka!

6. díl - Ať žije schovka

Itachi si povzdechl, vůbec se mu něco takového, jako je schovka nechtělo hrát, ale přece jen se otočil a začal počítat. Když napočítal sotva do 70ti, už ho to nebavilo a tak šel hledat...
Hledal, ale ani po pěti minutách nikoho nenašel, zamířil k "pikole” a zaktivoval Sharingan potom ho rychle vypnul a všechny hezky nahlásil. Tedy všechny ty, kdo byly v obýváku.. Do ostatních pokojů se musel teprve vydat.. „Itachi?" naštvaně zabručel nesmrtelný „teď tě budu sledovat, abys nepodváděl." Uchiha zaúpěl a pod ostřížím zrakem Hidana se vydal hledat zbývající..Chlapec znuděně prochazel Akatsuki sídlem sem a tam, tahle hra mu byla nesympatická už když byl malý, ale to byla prováděna jako trénink. Itachi si povzdechl a použil své ninja dovednosti, aby je našel bez Sharinganu. Za chvíli už vyčmuchal ukrýt Kisameho, který byl schovaný ve sprše, Tobiho, který se v kuchyni velmi nenápadně krčil pod stolem, Kakuza s Hidanem a Zetsuem našel předtím za pomoci sharinganu, takže zbývali už jen Deidara, Konan, Mitsuki a mollyhana. Itachi si povzdechl, tohle ho vážně nebavilo a začal procházet jednotlivé pokoje. Když konečně někoho nalezl, po jeho smůlu to musel být zrovna blázen do něho, který po něm skočil, obejal ho a nechtěl pustit.
„Máš mě," držela se mollyhana pevně..
„Ty máš mě.." odvětil otráveně a sundal si vřeštidlo z krku.. Po chvíli našel Mitsuki krčící se neoriginálně ve skříni a Deidaru schovaného pod Itachiho postelí...
Uchiha se pustil do hlédání Konan, hledal, hledal,... Když v tom všichni uslyšeli podezřelé zvuky z ložnice..
„Co je to?" podivil se Tobi pazvukům... V tu chvíli se na něj všichni včetně Mitsuki -což by málokdo čekal- podívali jako na debila..
„Ale fakt! Co je to? Tobi je chytrý chlapec!" zajásalo stvoření a chtělo otevřít dveře.
„Tobi..NECH TY DVEŘE." vyjekl Deidara.. ale bylo pozdě.. Hledaná Blue a šéfík byli ve spodním prádle a muchlovali se. Všichni na ně upřeli pohled, když Pein zařval:
„A VEN!"
„S RADOSTÍ." vypískl blonďák a všichni se odebrali do obývacího pokoje, kde si sedli na sedačku a nastala velmi trapná, tichá minuta, kterou doprovázely znechucené obličeje.
„Já říkal, že je to blbina." promluvil najednou Ichiha.
„Tobi is good boy!" zavřeštěl mužíček.
„Bude někomu vadit, když ho zabiju?" zeptala se velice naštvaně molly.
Načež všichni upřeli pohledy na Mitsuki... Ta se rozvažovala..
Podívala se na Tobiho, na mollyhanu, na ostatní.. Na Tobiho, na mollyhanu, na ostatní... Na Tobiho, na mollyhanu, na ostatní...Na Tobiho, na Tobiho a pro změnu na Tobiho..
„Když to uděláš bezbolestně.." vypadlo z ní nakonec..
„Bolet to nebude!" vrhla se brunetka po mužíčkovi, který vypískl a utíkal seč mu nohy mohly, načež začla šílená honička.
„Na Tobiho," vykřikl pobaveně Hidan.
„Na Tobiho," přidal se Deidara a všichni běželi za molly a hlavně za klučinou, jehož hlava připomínala vzhledem spláclý pokreslený pomeranč..
Tak běželi sem a tam kolem pokojí, až Tobi zakopl, mollyhana na něj spadla, Hidan na molly, Deidara na Hidana.
Mitsuki, kterou to celé velice zajímalo se rychlostí blesku přiřítila k hromadě, ale nevybrala zatáčku a spadla na Deidaru.. Tobi vespod začal vřeštět.. Nikdo neví, jak se mu to povedlo, ale vyhrabal se odtamtud a běžel, co mu nožky stačily... První se vzpamatoval Kakuzu..
„Můžete vstát dop***** ??"
„Já bych chtěla, " začala molly „ale na mě jich taky pár leží!"
„Do prd***, Deidaro vstaň!" zavrčel Hidan naštvaně.
„Hele, já nejsem poslední!" vztekal se umělec a strčil do hnědovlasé dívenky, která se teprv vzpamatovávala z pádu..
„To je mi u prd***." zaklel.
„Katsu!" zavrčel bez ohledu na situaci Dei. Neví se, jestli kvůli výbuchu, nebo to byl spíš pokus o uklidněné ostatních.. marný pokus..
„Přeskočilo ti?" dala pěstí nebohému blonďákovi vytočená Mitsuki a vypadalo to bolestněji, než Sakuřino shannaro.
„Hele, Mitsuki-chan, nebij ho teď, snášíme to i my dole!" houkla naštvaně mollyhana.
„Promíň molly," vykašlala se brunetka na blonďáčka a jala se vytáhnou svoji spřízněnou duši, mollyhanu z té živé hromady..
„Arigatou!" vypískla šťastně dívenka a začala pomáhat ve stávání i ostatním na zemi. Když Mitsuki podala Deidarovi pomocnou ruku, dostala facku..
„Za co?" fňukla..
„Nikdo mě nebude mlátit," zavřeštěl.
„Nikdo nebude v mé blízkosti používat vůbušný jíl, nebo slovo KATSU" uzemnila ho pro změnu ona další ranou.. mollyhana se plácla do čela a běžela Mitsuki uklidnit..
„Promiň." hlesla zoufale k Deidarovi..
„Mitsuki-chaaaaan, to je dobrý... Dýchej.. Klid.. Dýchej.. Nádech..Výdech.." Brunetka se opřela o svoji kamarádku, ale potom spatřila umělcův výraz a dala se na útěk. „Já se zblázním.." zaúpěla mollyhana a Kakuzu, otřepávajíc si plášť jen odvětil : „Já asi dřív!"
„By jsme se mohli dohadovat. Na jednu stranu ty máš u sebe Hidana, z toho se bez tak taky snadno zblázníš, ale já mám Mitsuki-chan a ta zrovna andílek není." povzdechla si dívka směr Kakuzu, zatímco její kamarádka utíkala před rozzuřeným umělcem..
Když už se všichni jakž-takž uklidnili (to uběhly asi 3 hodiny), na stole už byla večeře, kterou připravili na poslední chvíli molly s Mitsuki, které se nejspíš jen potřebovaly rychle někam zašít...
Po večeři Pein prohlásil, že už se má chodit postupně do sprch...
„Dámy mají přednost." řekla Konan a obě dvě dívky šoupla do koupelny.
V tom se pomocí svého *hups-do-země-no-jutsu* před všemi objevil Zetsu.. „Hm... něco zajímavého??" začal slintat a už dostal samehadou po hlavě.
„Kams zmizel?" zeptal se hned Kakuzu...
„Ha, piky piky Zetsu." vystartoval najednou Uchiha..
„Piky...piky...Zetsu?!" nepobral to Pein.
„Hráli jsme schovku" vysvětloval Hidan.
„I ty Itachi?" pohlédl nechápavě na Uchihu, kterého považoval ještě vcelku za normálního,.
„Já musel!" bránil se..
„Musel?!" opakoval šéfíček.
„MUSEL!" dupnul si Itachi.. „Vlastně.. kdybychom nehráli, nikdy by jsme Konan nehledali u tebe v pokoji a.." Teď zase zrudl Pein.
„A DOST! Zakazuji Vám hrát jakékoliv dětinské hry a nikdo z Vás nevystrčí, krom misí, nos z tohoto obydlení," naštval se šéfík „a těch dvou se do zítřka zbavíme!"