8. díl - Sázka

8. díl - Sázka

Mitsuki se probudila další den s náladou všechy objímat.
„Brý ráááááno," vítala úsměvem svoji kolegyni,která právě otevřela oči.
Brunetka na svou hlavu hodila polštář, opět zavřela oči, zachumlala se do peřinky, cosi zamumlala o matematice a zlých profesorech a otočila se na druhou stranu.
Mitsuki se jen udiveně podívala na svoji kamarádku a poté nahodila sladký maminkovský hlásek.
„Ale miláááááškuu, musíš do školy. Nestihneš autobus..." potom se pobaveně rozesmála.
Dívka cosi otráveně zamumla ve smyslu, že pokud okamžitě neztichne a nenechá ji spát, tak se postará o to, že se nedožije rána. Nejspíše nebrala na vědomí, to, že ráno už je.
„Ale když já jsem se asi tak výborně vyspala," usmála se hnědovláska.
„Mám tak skvělou nááááladu."
„Jo?" posadila se rozespalá Mollyhana.. „o co že neobejmeš prvnho člověka, kterýho uvidíš stát na chodbě." usmála se šibalsky..
„Proč ne" vyskočila Mitsuki na nohy.. Hned na to vstala i druhá dívka.
„Chvíle napětí," zašeptala. Mitsuki už něco říkalo, že souhlasit nebyl dobrý nápad... Mollyhana slavnostně otevřela dveře a hned naproti dveřím stál Pein..
Mitsuki se zděsila.. chtěla couvnout, ale její rádoby kamarádka do ní strčila a Mitsuki mu přistála v náručí. Rychle ho objala kolem krku.. „To je ale krásné ráááno," zasmála se nevinně a proklínala Mollyhanu. Na to, ale nekoukala jenom rozesmátá dívka, ale i Deidara a Kisame, Zetsu, Kakuzu a ... Konan! Mitsuki se okamžitě pustila Peina a upřela nevinný pohled na všechny přítomné.. Zetsu koukal, pusa dokořán, Deidara a Kisame to stejné.. Kakuzu si odkašlal a Konan... její výraz se snad ani popsat nedá..! Když se Mollyhana s Mitsuki zavřeli v pokoji, Molly se ještě pořád křenila.
„Ha, ha ha." zamračila se Mitsuki....
„Řekla jsi, že obejmeš, prvního člověka, kterého uvidíš! A on byl první!" bránila se Molly a rychle se stáhla za postel.
„Zato ty budeš první...KOHO DNES ZMLÁTÍM." vrhla se Mitsuki na Mollyhanu, ale ve skutečnosti ji jen lechtala..
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" zavřeštěla velice lechtivá Mollyhana. „POMÓÓÓOÓÓÓOÓC!" křičela dál pod vlivem lechtání.
Ještě chvíli mučila Mitsuki svoji kolegyni, ale po tom se vysmátá svalila na zem.. „Mám asi průser," zakřenila se při vzpomínce na vytočenou Konan.
„Asi jo." přikývla uslzená mollyhana a stáhla se pod peřinu.
„Určitě," vešla do pokoje modrovláska...
Obě dvě dívky pohlédly na Konan a nasadily zarmoucené pohledy.
„Mitsuki-chan za to nemůže, my jsme se vsadily, že obejme prvního člověka... A já.. No... My se omlouváme, Konan." vyhrkla co nejrychleji Molly.
Konan nasadila překvapený pohled.. Poté se zamračila.. ale za chvíli její obličej zase zdobil úsměv. „Vy jste ale čísla" rozesmála se...
„Jenom malinké." poznamenala obranně brunetka.
„Trošku větší." opravila ji Mitsuki.
„Velké." zamítla to vše Konan.
„Pomůžete mi utřít nádobí?" otočila se na ně.. nečekala ale na odpověď.. „Aspoň si to vyžehlíte."
Když ty tři vyšly z pokoje, na chodbě už byli všichni -trochu zklamaní -Akatsuki. Nejspíše čekali, že se na ně Konan vrhne s nožem.
„A tak zajímavý to mohlo bejt.." povzdechl si škodolibě Hidan.. Mitsuki na něj vyplázla jazyk.
„Žádný facky?" řehtali se v kuchyni Kisame s Deidarou
„Jestli chcete, nějaký se pro vás dva najdou budou." zamračila se Mitsuki na Deidaru.
„Né, to je dobrý" zasmál se umělec při vzpomínce na včerejší zlechtání „mě už stačilo" Konan se jen mírně nechápavě podívala..
„Ále včera nám vtrhl do pokoje a chtěl nás vyděsit... Což se mu povedlo, ale trest byl krutý..." zasmála se Mollyhana a hodila nebezpečný pohled na Deidaru, poté se však pobaveně usmála.
Kisame se při vzpomínce na to zkroutil v záchvatu smíchu...
vVšechno se děje, když tu nejsem," zasmála se Konan, která byla včera s Peinem pryč.
„O nic jsi nepřišla" zazubil se blonďáček.
Dívky šly mít nádobí, mezitím si Akatsuki svolal Pein na dohodnutí další strategie.
Pein vesměs opakoval Itachiho slova (samo s sebou tu myšlenku považoval za svoji..)
„Cokoliv důležitého nebo podstatného vám řeknou, okamžitě to pak zase řeknete MĚ.." dokončil těmito slovy svůj projev a potom šel Kisamemu s Itachim říct podrobnější instrukce k jejich misi..
„Vlastně je to zvláštní..." řekla najednou Mollyhana, když byla Konan na schůzi.
„Co teď myslíš?" podívala se na ni Mitsuki a jala se utírat další talíř..
„Nechávají nás tu a na nic se neptají..." poznamenala Mollyhana.
„Beztak je za tím něco jinýho...Pein by to jen tak nenechal.."
„Na jejich místě se vyptávám na organizaci... Kde sídlí, jak se jmenuje a tak." pokrčila rameny druhá dívka.
„Asi to nechtějí uspěchat," uvažovala Mitsuki..
Do vnitř vpadl blonďatý umělec, který se zubil od ucha k uchu, zamrkal a zeptal se: „A co nějaké uvítání?"
Mitsuki zřejmě nepochopila otázku..
„Uvítání??" opakovala
„Minule jste ječely." zasmál se blonďáček..
„Aha tohle.." pokývala hlavou.
„Přišel sis snad pro další dávku?" zeptala se Mollyhana a zazubila se..
„Vlastně jsem si chtěl jenom popovídat." nadhodil andělský kukuč umělec.
„Tak jo, před kým se zase schováváš?" zamračily se dívky.
„Né, myslím to vážně," sedl si Deidara na židli u kuchyňského stolu..moc věrohodně ale nevypadal..
„O čem si chceš povídat?" sedla si Mitsuki raději na zem..
„Echem... Hmmm... Třeba... O životních plánech?" nadhodil Deidara.
Mitsuki se otočila na Mollyhanu, která přímo zazářila. Zřejmě myslela na Itachiho, protože podle jejího obličeje se dalo soudit, že plánů má hned několik..
„Těch je..." povzdechla si dívka.
„Hodně." dořekla Mitsuki.
„Začni ty." pohlédly na Deidaru s menším podezřením.
„Já? Nijak jsem o tom nepřemýšlel.. prostě jsem u organizace... jak se to vyvine, netuším.."
„Kde je Kisame?" zeptala se najednou Mitsuki.
„Má s Itachim nějakou misi." pokrčil rameny.
„Snad se mě nebojíte," zasmál se...
„Ne, to ne.. jen jsem se ho chtěla na něco zeptat..." Deidara zamrkal, protáhl se a potom se začal smát. Mollyhana s Mitsuki se na něj nechápavě podívaly.
„Co to... teď ráno?" vyprskl...
„Ráno? Počkat, co se dělo toto ráno?" zamrkala nechápavě Mollyhana.
„Ach tak krátká paměť!" plácla se do čela druhá dívka.
Mollyhana se zapřemýšlela a potom taky vyprskla smíchy..
„Jo tohle," smála se.
„TOHLE.." pokrčila Mitsuki nos. Deidara stále seděl, očekávajíc vysvětlení...
„Mnóó... Tady miss šťastný ráno mně budila a nakonec jsme se vsadily, že obejme prvního člověka, kterého uvidí a to byl... Pein." zasmála se Molly.
„Jaká miss šťastné ráno? Chjoooo, to mám za tu svoji náladu.. PROČ ON?" bušila pěstičkou do země..
„Takže sázka?!" zazubil se Deidara.
„He, zítra se vsadíme zase a tentokrát to klidně budu já." zazubila se šťastně Mollyhana.
„Tak to bych měl Itachiho vytlačit ráno před pokoj.." zazubil se Deidara „Nebo...Tak hodnej nebudu!" zasmál se..
„Vytlačit," zatleskala dívenka nadšeně, „dát Itachi-kun pusinku na líčko!"
„Che, to bych měl udělat pro někoho, kdo mě nazval hajzlem?" triumfoval Deidara
„Neměl jsi mně do toho sklepa tak házet," zubla se molly, „ale to, že jsi trdlo mi nevymluvíš."
Vyplázla na něj jazyk.
„I kdyby, vy jste stokrát větší!!!" zasmál se
„To nepopírám," usmála se „ty mi šíleně připomínáš jednu mou kamarádku... Povahově."
„KA..KAMARÁDKU??" zakřičel dopáleně.
„Ale ne vzhledově! Povahově! Opravdu povahově! Někdo tak mužský, by nemohl vypadat jako holka!" zamlouvala to rychle.