9. díl - happy Valentine, Itachi-kun

9. díl - happy Valentine, Itachi-kun

„To nepopírám," usmála se, „ty mi šíleně připomínáš jednu mou kamarádku... Povahově."
„KA..KAMARÁDKU??" zakřičel dopáleně.
„Ale ne vzhledově! Povahově! Opravdu povahově! Někdo tak mužský, by nemohl vypadat jako holka!" zamlouvá to rychle.

To ale Mitsuki nevydržela, vyprskla smíchy a začala se válet na zemi v nezadržitelných křečích..
„Né, že by tu bylo něco k smíchu ! To néé," zamlouvala to -ne moc přesvědčivě- a dál se křenila..
Deidara se nadechl a asi se chystal něco duchaplného zakřičet, ale to vtrhl do pokoje Tobi. Mitsuki se jen lehce zasmála, ale úsměv zase záhy zmizel.
„Všude jsem vás hledal, sempaiii.."
„Máme snad misi?" podíval se na něj Deidara..
„Nemáme, ale Tobi chtěl.." ani to však ale nestačil doříct. Spatřil totiž mollyhanu a začal vřeštět. Zřejmě si vzpomněl na incident "POKUS O VRAŽDU".
Dívka se nechápavě zadívala, chytla Tobiho za ramena a uklidňujícím hlasem začala říkat:
„Klid, dýchej! Všechno je dobré... Moc dobré... Máme Tě rádi, všechno je v pohodě..."
Přece jenom.. chce být psycholožkou.
Stvořeníčko se podívalo na mollyhanu, potom na její ruce na svých ramenech a začalo vřeštět znovu. To už se k němu ale ze zadu plížila Mitsuki se svým atentátem.. Tobi se ale hbitě otočil a spatřil onu dívku, její ruce natažené k němu a hrůzu nahánějící pohled... Ona vlastně věděla, co by nastalo, kdyby to vážně udělala. Ale buď jí to nedocházelo, nebo na to zapomínala. To už začal vřeštět nejvíc a utekl z pokoje.
„Asi mě nemá rád," pokrčila rameny...
„Asi ne." přikývla mollyhana.
„Asi určitě." přitakala Mitsuki s úšklebkem.
„Proč vlastně křičel?" koukla na Deidaru molly.
„Je to pako," odpověděla Mitsuki bleskurychle za něj. Oba se na ni překvapení podívali, mollyhana jí to okamžitě musela zkritizovat..
„Není pako, je... Trdlo číslo jedna." opravila jí.
„Tak počkat.. to jsem přece JÁ!" ukázala na sebe důležitě Mitsuki.
Deidara je jen pobaveně sledoval.
„Ne, ne! Trdlo číslo jedna může být buďto Tobi, nebo já! Ty jsi trdlo číslo dvě!" zavrtěla hlavou dívka.
„No tak to bych se hádala!" stála si za svým. „Jsi sice mladší, ale já jsem větší trdlo!!"
„Kolik, že vám je?" přerušil jejich hlubokomyslnou debatu blonďák.
„Jí je 17, mě 15." zubla se molly.
„17? 15?" divil se. „Vypadáte jako malé žabky..!"
„Tse! Ty zase vypadáš tak na padesát!" rýpla si mollyhana naštvaně.
„No dovol!" prohrábl si Deidara své blonďaté vlasy..
„Když jsem byla malá, taky sem byla bloncka!" začala najednou Mitsuki... „ale ztmavlo to!"
„Jasně, jasně." přikývla znuděně Molly a upřela look na Deidaru.
„HA! Dostala jsem nápad!" vykřikla najednou Mitsuki..
„Ja-jaký?" zděsila se její "sestra".
„Vymyslela jsem geniální plán, jak si počíhat na Tobiho.."
„Bože, Mitsuki-chan, já čekala něco..." řekla molly a zadívá se na druhou dívku. Mitsuki nasadila look neviňátka a zaculila se, ovšem pouze tím zastírala to, co se jí teď skutečně honilo hlavou. Potom se otočila na Deidaru..
„Tebe nikdy nezajímalo, co pod tou maskou má?" optala se a vlastně nechápala sama sebe.
„No... Vlastně ani ne. Zjistit co tam má, by mohl být nejhorší šok mého života." zavrtěl hlavou Dei.
Mitsuki se zasmála. „Možná jo!"
„Ne, to není dobrý nápad!" zavrtěla hlavou okamžitě mollyhana.
„Proč ne?" pohlédl na ni umělec.
„Nóóó... Je to narušení soukromí..." špitla nepřesvědčivě.
„Tak fajn, jdu do toho s Tebou." ušklíbl se blonďák na Mitsuki.
„Dobře" přiskočila k němu a podala mu ruku.. „PLATÍ!" Blonďák jí ruku stiskl, poté se Mitsuki strašně lekla a vypískla.
„Co to bylo?" uskočila dívka, neuvědomujíc si.
„Co co bylo?" nechápal Dei, který zřejmě nepostřehl svůj "druhý" jazyk.
„Eeeeee.. n..nic.." uklidnila se.
Blonďák se podíval na svoji dlaň a pak se jen usmál...
„Ahá..promiň..“
„Ale... Ale... Ta maska..." snažila se něco namítnout molly.
„Co je s ní?" otočila se na kamarádku Mitsuki
„Nemůžete! Sundejte masku třeba Kakuzovi, ale ne Tobimu!"
„Kakuzu mě nezajímá.. Stejně už si ji ve sprše sundal. Má tam jen sešitej ksicht." mávl rukou znuděně Dei.
„Ve..ve sprše?" změřila si ho Mitsuki pohledem..
„Jsou tu jenom jedny sprchy, tak se chodí zvlášť. Nejdříve Konan a potom my." pokrčil rameny umělec.
„Ale Tobi, Mitsuki-chan! Tobi! T-o-b-i!" vyhláskuje a upře na ní prosebný look, v duchu nechápe, jak se může bavit s někým tak dutým.
To už se ozvalo zaklepání a do pokoje přišla Konan.
„Pein tu není, co ?" ti tři jen zavrtěli hlavou.. „Chjo... slíbil, že mi s něčím pomůže.. no, to už je jedno.. Ale Deidaro, jestli se nudíš, tak.."
„Né, to né. Já.. My si tady povídáme," začal hned.
„No jooo. Jen se z toho vykroutit, co?" usmála se sarkasticky Konan..
„Ale my si vážně povídáme," vyhrkl Dei, „že jo?"
„Tak jo, jo.. Já ti to neberu..“ opáčila modrovláska a potom upřela pohled na shurikeny zabodané uprostřed terče, které Mitsuki v tom zmatku nesundala ze zdi. Potom se trochu podivně zatvářila, ale zavřela za sebou dveře a zase byla ta tam.
Všichni se vyplížili z pokoje a potichu se kradli směrem k Tobimu, který se v obýváku díval na televizi.
„Tak jo," začal potichu Deidara.. „Ty," podíval se na Mollyhanu ,,ho trochu zabavíš, zatímco já a.." ani to však nestačil doříct a dívka začala vrtět hlavou.
„S tím já nechci mít nic společného..."
Blonďák cosi zamumlal a potom se otočil na Mitsuki a začal nanovo.
„Tak.. TY ho nějak zabavíš, zatímco já se připlížím ze zadu a strhnu mu tu masku.." Mitsuki přikývla a oba se potichu vydali do akce. mollyhana to jen nešťastně sledovala..
Druhá hnědovláska dala průchod veškerému svému šarmu a vydala se ke stvořeníčku v masce. Začala si s ním o něčem duchaplně povídat, koketně na Tobiho mrkala a neustále jedním očkem sledovala Deidaru, který se za ním zezadu kradl za gaučem. Už už natahoval opatrně ruce, už už držel jeho masku a chtěl škubnout, když v tom se Tobi ohnal po mušce, která ho otravovala tím, že mu pořád lítala před očima. Jakmile se však pohnul, prokouknul celou tu lest a vypískl.
„Sempai, co to děláte?" skrčil se. „Tobi je hodnej kluk.. Tobi..Tobi.. Tobi se BOJÍ!" vřískal..
mollyhana si oddechla..
Deidara se jen plácl do čela a smutně protáhnul obličej.
„Už sem to moh mít!"
„Co mohl mít, sempaii?" vyjekl Tobi. To už to Mitsuki ale nevydržela..
„Nehraj si pořád na blbečka, Tobi. Já i molly moc dobře víme, že seš M-... To už ale bylo moc. mollyhana k ní pohotově přiškočila a zacpávala jí rukou pusu...
Tobi na ty dvě pohlédl až moc vychytrale, potom ale nasadil rovně masku. „Tobi is good boy.".
„Tobi je m...?" nechápal Tobi.
„Tobi-san, hluboce se omlou--" chtěla říct, ale přerušil ji něčí výbuch smíchu.
„To-Tobi-san? Hluboce?!" smál se "umělec".
Tobi se zahleděl na obě dívky, obě měly pocit, že se směje jejich pošetilosti, ale nakonec opět velmi dětinsky vypískl.
„Tobi is Tobi-san!"
„MOC hodnej kluk.." zakecávala to dál mollyhana. ,,To chtěla říct!"
„Tobi si chce popovídat!" vyhrkl človíček, chytl obě dvě dívky a zmizel s nimi v pokoji.
Sotva dívky a maskovaný ninja vešli do místnosti, tak je vyzval aby si sedly. Dívky neváhaly, Tobi promluvil vážně a takhle to bylo asi 10 minut. Poté však náhle otočil a začal mlít o blbostech.
molly s Mitsuki se v tom všem začaly ztrácet.. dalších 15 minut se s ním bavily o všemožných věcech a potom zaklepal Kisame, který už se vrátil s Itachim a Tobi se otevřenými dveřmi vypařil.
„Žádné komplikace?" umál se žraloček
„Ne, ty už ses vrátil?" zeptaly se dívky.
„Jo.. nebyla to bůhvíjaká mise. Jsem tu snad očekáván?"
„Samozřejmě." zubla se Mitsuki.
„Tak to rád slyším. Už jste se vzpamatovaly z nočního šoku?"
„Ne, máme z toho psychickou újmu, propříště, aby to bylo účinnější, by měl přiskočit s obřími pavouky." zubla se mollyhana. Mitsuki při pohledu na kamarádku přikývla.
„Však my mu to vrátíme." zazubila se nebezpečně na mladší.
„Tak o to nechci přijít," zasmál se Kisame.
„Ale koukám, že někdo tady byl vyjukanej ještě ráno..." křenil se směrem k Mitsuki. mollyhana vyprskla smíchy.
Mitsuki naštvaně pohlédla na molly se slovy:
„Za to může ona!"
„No ne-ne" bránila se mladší. „Nemůžu přece za to, že se se mnou vsadila, že obejme prvního člověka na chodbě."
„Klidně bych tu sázku prohrála! Vždyť to byl PEIN! Neměla jsi mě strkat! " úpěla zoufale
„Lepší Pein, než Itachi-kun." vyplázla jazyk molly.
„Teď tě nechápu." hodila na ni Mitsuki podivný look.
„Pein Tě nezabil, ovšem kdyby to byl Itachi, zabiju tě já a to ihned." zubla se dívka.
„Kdyby to byl Itachi, nikdy mě nestrčíš!" triumfovala Mitsuki zamračeně.
„DOBRÝ, DOBRÝ," smál se žralok „myslím, že to chápu...Vy jste fakt čísla.." kroutil hlavou
„A já jsem číslo jedna.." zasmála se hrdě Mitsuki.
„Nesouhlasím!" odsekla druhá.
„Neberu tvůj nesouhlas.."
„Tak já půjdu.." ukázal žralok na dveře.
„Ehm... Kisame??" odtrhla se najednou Mitsuki od "rozhovoru" s mollyhanou...
„Noo?"
„Co teď vůbec máme..nebo..můžeme..dělat??"
„Dělejte si co chcete," pokrčil rameny.
„E...Co teď budeš dělat ty?"
„Mno já si půjdu dát sprchu," smál se Kisame.
„Ahááá.. Tak ..to néé," začala se Mitsuki mírně červenat.. Kisame se jen zasmál a odešel.
Dívky na sebe pohlédly a pokoušely se vymyslet co mohou vyvádět.
„Co takhle... Špehovat Peina?" zazubila se molly.
„Radši ne," zamítla Mitsuki tento nápad. „Nechci u něj ještě víc upadnout v nemilost.."
„Dobře, dobře." pokrčila dívka rameny.
„Hele... Co si myslíš o tom co Tobi říkal?" zeptala se Mitsuki.
„Znělo to jako varování," zauvažovala molly. ,,Neměly by jsme ho pokoušet!"
„Byl to blbej nápad.." uznala Mitsuki.. „Nedošlo mi to.. ale.. Deidaru to nadchlo," usmála se.
„Měly by jsme si dávat pozor," usoudila molly.
„Jdem za zbytkem?" zvedla se.
„Jdem!" vyhoupla se Mitsuki na nohy a vydaly se směrem k obýváku. Tam seděli Hidan, Kakuzu, Deidara, Zetsu a Konan a znuděně přepínali programy.
„A..ahoj.." píply..
Konan se na ně usmála a "sestřičky" se taky posadily na velikou pohovku..
„Nikdy nic nedávaj," postěžovala si modrovláska a vypla televizi. „Jen tak pro zajímavost.. Víte, že je dneska Valentýn?"
Všichni s sebou trhli a dívky se na sebe podívaly pohledem *bóže, tady se to slaví taky?*
„Počkat.. Valentýn?" zarazila se mollyhana. „Vždyť ten je úplně někdy jindy."
„No joo, ale vhledem k...ehm...jisté..události..ho máme jindy...aspoň tady v Akatsuki..." vykoktala Konan.
„Jaké události?" zeptaly se dívky současně.
„To... je... na dlouhý povídání!!!" vyhrkla Konan, mezitím, co se všichni začali děsně červenat, jen tak si nenápadně odkašlávat a hlavně dívat se úplně někam úplně jinam...
„My čas máme." zazubily se.
„MY NE!" vyhrkli Hidan, Zetsu a Konan současně a vstali, zatímco Deidara a Kakuzu se už dávno vytratili.. Nakonec tam seděly jen ony dvě.
„To muselo bejt něco," uchechtla se Mitsuki
„Určitě… Počkat... Valentýn.." ťukla se do hlavy molly. „Itachi-kun..."
„Co proboha hodláš dělat?" zarazila se Mitsuki..
„Itachim-kun."
„Jo, Itachi, chápu, ale co chceš dělat?" hryzla se do rtu.
„Popřát šťastného Valentýna." zazubila se.
„Popřát? Toť vše? Nebo střádáš tajný plán?" koukla se podezíravě...
„No.. Jenom pusinku na líčko..." špitla dívenka.
„A tady je ten háček!" plácla se do čela. „Asi ti to nevymluvím, co?"
„Jaký háček?" zeptala se dívka.
„V tom, že Itachi Tě nejspíše nenávidí?! Možná že jen nemá rád.."
„To není pravda!" naštvala se molly.
„Tak dobře.. né, že přímo nenávidí, ale...to je fuk. Jak to jako provedeš?"
„Příjdu dveřmi." řekla a pokrčila rameny.
„Do sprch?" vyjekla nechápavě Mitsuki
„Do sprch? On je ve sprchách?"
„Řekla bych! Přišel z mise no a Kisame říkal, že jde do sprch a jelikož Deidara zmiňoval, že chodí společně a nikde ho tu nevídím, tak.."
„No... Asi máš pravdu." hlesla nakonec..
„Pusinku na líčko..." opakovala Mitsuki „to bude zajímavý!"
„Ale je ve sprše." povzdechla si Molly.
„Che.. tak jdi za ním," uchechtla se druhá..
„Do sprch?“ zděsila se.
Mitsuki se na ni podívala jako na blázna. „To byl vtip!!" potom vybuchla smíchy.
„Navíc...teď je tam i Kisame!!!"
„No a?"
„No a? Ty bys vletěla do sprchy když je tam Kisame?"
„Asi ne..." zašeptala dívka.
Mitsuki se jen zasmála..
„Kam všichni zmizeli, sakra?" rozhlédla se pak naštvaně.
„Netuším." pokrčila rameny molly.
V tom, jako by si to načasoval, vyšel Itachi ze sprch. Asi si neuvědomil, že je tu "někdo cizí", když si to ze sprchy štrádoval jen s ručníkem okolo pasu. Obě dvě dívky zaciví na Itachiho , mollinka nasadí zbožný kukuč a Mitsuki ji zakryje oči.
mollyhana ale její ruce odstrčila a dál se toužebně koukala na polonahého Uchihu, který se v půlce chodby zastavil a nechávě zíral na její výraz.
„Chtělas mu dát pusinku na líčko, ne? Teď máš možnost," konstatovala pobaveně Mitsuki.
„Šťastný Valentýn, Itachi-kun..." špitla jenom mollyhana a schovala se za kamarádku.
Uchiha na mollyhanu upřel zvláštní pohled, ale nic neřekl. Potom párkrát vydešeně zamrkal, pro jistotu si pevněji chytil svůj ručník, přidal na rychlosti kroku a chvátal do svého pokoje.
moly jen zazírala za Uchihou.
„On měl fakt jenom ručník," podotkne Mitsuki..
V tom Mollyhana vypískne... „taková šance !"
„Jaká šance?" nechápe Mitsuki.
„ÁÁÁ, v životě bych neřekla, že tohle uvidím!" octne se molly v sedmém nebi, ignorujíc svoji kamarádku. „Itachii! Ten božský obličej, ty svaly.." rozplývá se a práskne s sebou na gauči a hledí zasněně do stropu. V tom vyšel ze sprch Kisame (ten už měl pláštík)..
„Stalo se něco?" zeptal se nechápavě, když viděl mollyhanu jak leží na pohovce, kouká kamsi na strop a v očích má naprosto nepřítomný pohled.
„Ale prošel tudy Itachi a ona mu popřála šťastného Valentýna." mávla rukou Mitsuki.
„Co?!" nechápala rybička.
„Nutno podotknout, že jenom v ručníku." dodala hnědovláska.
Kisame se rozesmál, ale potom se zarazil.
„Vy..vy-víte o.. Valentýnu?“ zrudl..
„Jo, Konan říkala, ale jakmile jsme se zeptaly, proč je dneska, tak všichni zdrhli, ale ty nám to řekneš, že jo!?" pohlédly na něj obě dívky prosebně.
„Noo... já.. nemám čas..!! " vyhrkl Kisame a zdrhal do pokoje za Itachim.
„Sakra!!! Já to chci vědět," narostly Mitsuki růžky (pozn. autora - samozřejmě, obrazně řečeno ).
„Já taky." povzdechla si druhá.
„Tady je nudaaa. Ale..Divím se, že nás Pein vůbec nehlídá.."
„Tak aspoň zjistíme důvod Valentýnu." zazubila se molly.
„Jak to chceš zjistit? Tady o tom očividně nikdo mluvit nechce.." V tom přišel do obýváku Hidan. Dívky se na sebe šibalsky usmály, ale zatím tam jen seděly.. Muž s kosou si je nervózně prohlédl, ale pak si sedl na druhý konec pohovky ke stolku a začal si lakovat nehty. Mitsuki v sobě chvíli dusila smích, ale potom už vážně vyprskla.
Akatsuki si lakujou nehty, to je všem jasný, ale vidět to naživo, to se vám nestane každý den. mollyhana už svůj smích taky neovládla. Pohled na Hidana, jak si lakuje nehty - to bylo k nezaplacení..ještě, když si u toho zasněně brouká.
„Čemu se ku*va-?" zamračil se.
„Ničemu..." snažila se Mitsuki zhluboka dýchat.
„Jen jsme si na něco vzpomněly," zubla se mollyhana a obě se vysmáté odebraly do svého pokoje.
„Už jsi vymyslela, jak se pomstíme blonďákovi?" zeptala se mimochodem Mitsuki.
„Vlítnem tam v noci a lechtáááát!"
„Zase lechtat?" rozesmála se.. „tak dobře, necháme si to v záloze, než vymyslíme něco lepšího.."
„Ještě, že víme, kterej má pokoj.. Nebylo by dobrý vlítnout třeba omylem k Peinovi!"
„Jo. Navrhni něco ty!"
„Ehm... teď se mi nechce přemýšlet," vytasila se s neoriginální výmluvou Mitsuki a vytáhla zase z podskříně bednu kunaiů a shurikenů. Mollyhana se na ni tázavě podívala.
„Ty se s tím chceš fakt naučit?“
„No.. jen to chci zkusit..“ pokrčila rameny a vzala si hvězdici a hodila ji na terč –alespoň se teda pokoušela ji tam hodit-. Poté hodila další. molly jen zavrtěla hlavou.
„Už jsme tu třetí den..“ řekla najednou Mitsuki, když se jeden její shuriken zabodl do terče.
„No a?" nechápala molly.
„Musíme se odsud dostat." špitla hnědovláska s trochou nervozity a zároveň nenávisti v hlase.. „Jenom.. to musíme udělat, až bude nejlepší příležitost," pokračovala. „Nechápu, jak nám to zatím takhle může vycházet..Nechají nás tu a nic se neděje a... Musíme pryč..!"
„Ale... Oni jsou ninjové!"
„Já vím!!" vyhrkla Mitsuki a vztekle hodila další shuriken. „Já vím..," zopakovala tišeji, když se uklidnila „ale my ani nevíme.. co se děje, mezitím, co jsme tady!"
„P..promiň" špitla mollyhana.
„Nemáš se vůbec za co omlouvat.." sklesle mrskla s dalším shurikenem namísto do terče do krabice..
„Jdeš se napít?" vydala se směrem ke dveřím.
„Jo, jdeme." Když došli do kuchyně, mitsuki vyndala dvě skleničky a nalila minerálku. V tom se z koupelny ozvaly divné nelibé zvuky a poté z ní vyšla i bledá Konan. Obě k ní okamžitě přispěchaly.
„Konan, vážně jsi v pořádku?“ začne molly.
„Ty jsi zvracela!?“ podívá se na ni stejně starostlivě Mitsuki.
„Vážně mi nic není..“ odpověděla hned a potom nasadila podivný výraz.
„Konan ty jsi…“ začala Mitsuki, prohlédla si ji a uvědomovala si okolnosti..
„těhotná..!!“ dořekly obě! Modrovláska se neurčitě zavrtěla.
„Asi.. to tak bude!“
„GRATULUJU!“ začaly ji obě objímat.
„Ticho!“ špitla
„Proč?" vyhrkly.
„Pochopte, žena v organizaci, jako je takováhle nemůže být..." odmlčela se.
„Počkej.. nechceš snad říct, že..“
„Raději jděte." zamračila se Konan a otočila se k nim zády.