Otočit stránku - 1. - Konec? Ne! Teprve začátek...

 Dvě hnědovlásky vyskočily z portálku, nestaraly se o okolí, objaly se a nadšeně vypískly.

„Jsme zpátky!"

To už se ale ozval divný zvuk portálku a vyskočili z něj Pein, Itachi, Kisame, Hidan, Kakuzu, Zetsu a Tobi s Deidarou. Portál v tu ránu zmizel a dívky akorát vystrašeně zamrkaly.

Akatsuki se rozhlíželi po neznámém světě, Molly vyděšeně koukala, Mitsuki se zoufale rozkřikla. „To snad NENÍ MOŽNÝ.. oni..oni.. To je.. v pr-...!"
Molly se málem rozplakala a objala okamžitě svoji starší sestřičku. Akatsuki pouze nechápavě hleděli. Mladší dívenka se zamračila, postavila se a 'laskavě' se ujala slova.
„To si děláte legraci, ne?! Proskočit... Tou... Tou věcí! Jste Shinobi, mohla to být třeba past! Genjutsu... Cokoliv! To Vás nenapadlo? To jste sem museli tak bezhlavě skočit?! Jste zbláznili!"
„My..." začal Itachi.
„Ty na mně nemluv!" okřikla jej naštvaně.
„Kde to ku*va..." rozhlíží se Hidan. Když v tom kolem projde jedna paní s kočárkem a jakmile spatří Hidanovu kosu a Kisameho obličej, začala histericky pištět a rázem omdlela.

„Paní učitelko!" vypískla Molly, když poznala svou paní učitelku z první třídy a přeběhla k ní.
„Sanitku!" vypískla zděšeně.

„Jenom omdlela, jakoupak sanitku?" přiskočila Mitsuki k ženě na zemi. Akatsuki ani nepípnuli. „Propleskáme ji a bude to v pohodě.." pokračuje hnědovláska. „Klid!" začala utišovat ženu, kterou probrala dvěma lehkými fackami. Ta jen vyděšeně zamrkala.

„Kde to kurva jsme?" řekl Hidan konečně to, co měl na jazyku. Mladá učitelka vstala ze země a než se stačila podívat na znova na Kisameho, Mitsuki jí dala ruku kolem ramen a otočila ji k němu zády.

„Jste v pořádku?"
„Co to.."
„Jen kostým," kývla na ni tak napůl přesvědčivě.

 „Aha. Hrůza, co ta dnešní mládež nevymyslí." zatřepe hlavou učitelka a zdrhne i s kočárkem.

„Vypadněte," okřikla je všechny Mitsuki, když žena s kočárkem zmizela z dohledu.

„Mitsuki, teď se nemají jak vrátit." hlesla Molly, která se vyhýbala pohledu na Uchihu.

„Děláš s srandu?" zahryzla se do rtu hnědovláska při pohledu na místo, kdy by měl být transport.  

„Bohužel." zavrtěla hlavou druhá brunetka.

„Ale.. co teď? Tohle je... průšvih!" zakňučela a vší silou se snažila zmírnil svola ve své hlavě.

„Já vím," pípla dívka, „ten portál se tu objevil na nový rok, možná se tu na Silvestra objeví zas."

„Na Silvestra?" vyjekla Mitsuki. „Ale.. co s nima?" ukázala na Akatsuki jako na přítěž. Ti jen stáli a sledovali rozhovor těch dvou.

„Co by? Do sklepa." usmála se pobaveně Molly, aby nejspíše aby ulehčila sama sobě.

„O co tu jde?" zeptal se jen tak mimochodem Pein.

„Tak fajn, řekla bych jim na com jsou." zubla se Molly.
„Jak chceš." pokrčila jen rameny druhá dívka.
„Tak prostě... Začnu od začátku. V tomhle světě neexistují Shinobi, Kunoichi, Ninjutsu, Taijutsu ani Genjutsu... Jo! Ani Kekkei Genkai..." začala molly.
„Ale jak bojujete?!" přerušil ji Deidara.
„Máme své zbraně," mrkla molly, „a nepřerušuj mně!"
„Prostě nic z toho neexistuje. A vy... Vlastně taky neexistujete, teda... je to složité.."
„Molly?" přerušila ji Mitsuki, která se koukla na hodiny na věži kostela. „Je 9:13. Sobota! Odešly jsme v pátek."

„C-Co? Jenom den?" zamyslela se zmateně dívka. Mitsuki pokrčila rameny. Akatsuki stáli, nevěděli co se děje, ani co mají dělat.

„Počkat! Pokud tu mají zůstat," začala se ďábelsky šklebit Molly, „ tak... Jé! Nebylo by možné je použít na profesory? Konec dějepisu!"
Hnědovláska si jenom povzdechla.

„Já s nimi nechci mít nic společného." cekla a sedla si na lavečku, u které stáli.

„No jo, ale... Nemůžeme někoho... Takového... Nechat běhat po tomhle světě a ... Třeba mávat kosou..." začala Molly.
„Kosou?! Tím chceš říct co?!" začal se vztekat nesmrtelný.

„Máš asi pravdu," hlesla nakonec druhá, Hidanovi neodpovídala.

„Asi? Určitě!" zasmála se nervózně dívka.
„Tak... Ale kdo si je vezme?" zeptala se Mitsuki.
„Mnoo... Mně je to jedno, ale všechny domů neberu!" zděsila se Molly.

„Já taky ne!" začala Mitsuki házet nervózně rukama a bránila se. „Naši jedou za dva dny na takovou týdenní společnou dovolenou kvůli výročí, ale do té doby.." začala..

„To máš dobré, mamka pojede možná s kamarádkou do Holandska, ale to jenom možná..." povzdechla si molly a zazírala na Shinobi, přesněji na Peina a zamumlala cosi ve smyslu:
„S tímhle pod jednou střechou nechci být."
„To jsme dvě." šeptla Mitsuki. „Ale.. jak bys to chtěla udělat ? Stejně nás nebudou poslouchat.." ztratila zase optimismus.

„Já jsem rozený vůdce," řekla Molly, „ teda... Spíše... Fajn, rozený vůdce nejsem. Ale tak snad dost rozumu mít budou..."
„Možná..." přikývla hnědovláska.
„Ehmm... Takže..." začala Molly ve snaze něco zdělit Akatsuki, hned ale ztratila nit a koukla prosebně na starší dívku.

„Na mě to neházej," zasmála se Mitsuki a protáhla se. Potom si začala přohlížet všechny Akatsuki. „Peina bych prohlásila za cosplay s klidem," začala.. „Tobi.. to je snad to nejlehčí... Deidara... ehm... no... když si odpočítám ty ruce.. Kakuzu - ty oči jsou trochu neobvyklé, ale.. em.. snad by to mělo jít. Itachi - bez sharinganu by nám to i prošlo.. Hidan.. mnoo..mnoo..," ušklíbla se. „Snad! Ale Kisame a Zetsu.." zavrtěla hlavou.

„Co je to Cosplay?" zděsil se naoko Tobi.


„Kostým," hlesla Mitsuki. Zmiňovat ale celou pravdu se jí nechtělo.

„A Konan.." chtěla pokračovat.. „Kde je sakra Konan?" rozhlížela se.

„Konan tu asi..." špitla molly.

Pein se okamžitě začal zmateně rozhlížet.

„Ta tu není," řekl pobaveně Deidara, „Hold Tě podvádí, kámo."

Pein na něj hodil ten nejzabijáčtější pohled na jaký se zmohl. Deidara zmlknul, ale nepřestal se usmívat.

„Konan.." špitla Mitsuki a podívala se na Molly, přitom se hryzla do rtu.

Dívka se jenom usmála povzbudivě na svou kamarádku a pronesla:

„Ona ví co dělá, neboj."

„Mám nápad," zazářila Mitsuki.

„Jaký?" koukla na ní molly.

Mitsuki se trochu ztišila „Já s sebou vezmu Kisameho, ty Itachiho a ostatní ať si tady běhaj po ulicích," mrkla na ni pobaveně.

„Itachiho mi na krk neházej," rozzuřila se Molly, „a s tím taky nesouhlasím, nechat je jen tak..."

 

„To byla jen sranda," skrčila se Mitsuki před vztekem své kamarádky. „Bždyť já taky ne. Ale nevím, jak bychom to měly udělat.."

„Takže... Co kdyby si vytvořili samy dvě skupiny a jedna si vzala jednu a druhá druhou. Nechci ale Itachiho! Klidně Peina, ale Uchihu ne!" zavrtěla divoce hlavou Molly.

Itachi se zamračil.

„To nepůjde" zavrtěla hlavou druhá.. „Oni.. my... Já se jich mám možnost ujmout až za dva dny..."

„Nemůžeme je nechat pobíhat po ulici a od čeho jsou sakra nejhledanější ninjové? Něco by snad umět měli!" zamračila se dívka.
„Něco?! To si troufáš, Akatsuki je jedna z nejsilnějších organizací..." začal se vztekat Pein.
„Jedna... Tos trefil." odsekla Molly.

 

„Počítá se ANBU jako organizace?" zapřemýšlela Mitsuki zatímco Pein zuřil.

„Možná jo." přikyvovala provokativně Molly.
„Jo, jo! Když o tom přemýšlím Akatsuki není vůbec nejsilnější.." vložil se do toho Deidara, to už se ale Pein neudržel. Než ale stihnul začít křičet, Mitsuki začala zuřivě mávat rukama. Dívky nahnaly Akatsuki do podchodu a obě se skrčily. Když prošla skupinka lidí ze školy kolem nich bez povšimnutí, oddechly si.

„Co teď?" povzdechla si hnědovláska.

„Tak si každá vezme půlku, ať se rozdělí jak se chtějí, ale budou schovaní před ostatními členy rodiny. Musíme domů." rozhodla Molly.

„Jak bych tyhle mohla před někým schovat?" povzdechla si druhá a ukázala na Akatsuki.

„Oni jsou ninjové, maskovací techniky ovládá plus mínus i Konohamaru." řekla Molly.

„Dobře, ale kam je mám podle tebe strčit?"

„Sklep. Potom vaši za dva dny odjedou, tak to budeš mít jednoduché." pokrčila rameny dívka.

„Sklep je používaný pořád." pokrčila Mitsuki rameny.

„Nějaká místnost musí být nepoužívaná." ošila se brunetka.  

„Jenom zahradní domek u bazénu..

„Tak tam!" rozzářila se mladší.

„Hele," přerušil je Pein „nechápu, co plánujete, ale jestli si myslíte, že.."
„Buď půjdeš s náma, nebo.."

„Nebo...?" odfrnknul si šéf Akatsuki.
„Moc na výběr nemáte. Za A jste v úplně jiném světě, za B nevíte jaké tu máte nepřátele, přátele a jakýkoliv váš krok může vést k úplnému rozpadnutí, za C pokud po Vás půjdou policajti neubráníte se ani svými jutsu... ani Rinnenganem." dodala molly. Starší si ji zkoumavě prohlédla a dělala, že zmínku o policii radši neslyšela.

„Já bych to řekla jinak," zavrtěla hlavou. „Buď půjdete s náma, nebo... eeeer. Nikdo z vás už Konan nikdy neuvidí.." hlesla, což byl argument tak na jednoho.

„To by zas taková škoda nebyla." zakřenil se Deidara.

„O co ti kur*a jde?" rozkřikl se leader.

 „To byl jenom vtip, Peine!" začal raději rychle umělec, který vycítil nebezpečí.

„Tihle dva nebudou v jednom baráku," špitla Mitsuki.

„Vtip?! Tak vtip říkáš? První si bezhlavě zaútočíš na Orochimara a teď máš k tomu blbý kecy!" zuřil Pein. „Ale..." začal Deidara, byl však přerušen.

 „Radši už nic neříkej, nebo bych tě musel nejspíš zabít," křičel dál leader.

„Peine, klid," vložil se do toho Itachi, „teď není nejvhodnější chvíle na hádky."

„To teda není," zamračila se Mitsuki. „Tak.. jak si je rozeberem?" probodávala postupně všechny Akatsuki pohledem.

„Ať se rozdělí sami." hlesla molly.

Akatsuki se na sebe podívali a pokrčili rameny. První reakce byla ta, že Tobi přiskočil k blonďákovi „Deidara-sempaii.." Ten se jen nešťastně podíval na vřeštidlo a povzdechl si. Mitsuki se odlehčeně pousmála. „Je ti jasný, že na tebe budu dohlížet," zamračil se Pein. Černá půlka Zetsua nechtěla nikam chodit a Bílá chtěla být s Deidarou a tak zůstali vedle Peina. První skupinka se už jaksi utvořila a zbývající členové na sebe pohlédli a pokrčili rameny.

„To bychom měli.." koukla se na všechny Mitsuki.. „Teď jen, kdo si koho-..."
„Já chci je!" nenechala ji to Molly doříct a ukázala na Tobiho, Peina, Deidaru a Zetsua.

Mitsuki se zarazila. „Nemohla bych..." nadhodila na Molly prosebný kukuč

„Ne, já Uchihu nechci." dupla si Molly a probodla pohledem chudáčka Itachiho.

Mitsuki zamumlala cosi ve smyslu "že tak najednou" a potom se podívala na skupinku skládající se z Itachiho, Kisameho, Hidana a Kakuza. „Tak jo," hlesla nakonec.

„Děkuji, Mitsuki-chan." zazářila Molly.

Mitsuki ze sebe vyloudila úsměv a poté hodila na svého dosavadního zachránce, Kisameho, velmi, velmi smutný pohled.
„Takže, co teď?" odvrátila od něj nakonec oči.

„Kisame," začal Hidan rejpat „za tohle všechno.."
„Nebudete se hádat!" přerušila je okamžitě naštvaná Mitsuki.

„Říká kdo?!" namíchnul se nesmrtelný.

„Říkám já!" zamračila se.
„A kdo jsi ty, aby jsi rozkazo-"
„Hidane, uklidni se!" přerušil ho Pein, který se snažil přemýšlet o nějakém východisku.
„Sakra! Ty tvé rozkazy nás přivedly sem, tak proč by jsme Tě měli poslouchat?!" zamračil se.

„Drž už hubu!" rozkřikl se. „Asi ti nedochází, že šéf jsem tady pořád já!"

„Jediný ke komu se odvolávám je Jashin, Peine, tak jestli tu jsi pořád šéf, tak se vytas z nějakým geniálním plánem!" zavrčel nesmrtelný.

„Kdyby jsem vás pořád nemusel hlídat, aby jste se náhodou nepoprali, třeba už nějaký mám," zavrčel.

„Vážně?!" ušklíbl se Hidan. Pein na něj hodil vražedný pohled.
„Snad to dobře dopadne," povzdechla si Mitsuki.