Otočit stránku - 2. - Doma?

„Snad to dobře dopadne," povzdechla si Mitsuki

 

„Hele, kde tu je nějaká mohyla?" zeptal se náhle Hidan.

 

„Cože?" nechápala jeho plány hnědovláska.

 

„Kde mám uctívat Jashina? Mohyla, svatyně... Cokoliv!" zamával SHinobi s kosou.
„Ne, ale je tu kostel." vložila se do toho molly.
„Na co kostel?" zamračil se nedůvěřivě.

 

„Kašli na to," mávla rukou Mitsuki a uskočila mávnutí jeho kosy. „Hele, ty idi*te, seš nebezpečnej!"

„No a?!" koukl na ní Hidánek nechápavě.

 

„Rovnou mě přesekni napůl," pronesla ironicky.

„Dobře." přikývl Hidan a napřáhl se s kosou.
Mitsuki automaticky vykřikla, načež se nesmrtelný rozesmál a pobaveně řekl:
„Kdybych Tě zabil, musel bych snášet Peinovo kázání."

 

„To je blbá sranda," vydešeně mrkala Mitsuki, která se z reflexu schovala za Kakuza.

„Ten by Ti nepomohl." zazubil se Hidánek, ale to už na něj začal křičet Pein:

 

„Byl bys té lásky a přestal dělat aspoň na chvíli kraviny? Všichni jste stejní...!"
Itachi pohlédl na Peina, stejně tak i Kakuzu. Ti dva byli chudáci, jenom oběti. Alespoň si tak připadali. Vždyť... jsou inteligentní! Nemají zase tak blbé kecy... Pein ale jejich pohledům nevěnoval pozornost.. jen svěsil hlavu a poté se zhluboka nadechl.

„Ať už to brzy skončí," povzdechl si a otočil se na mollyhanu. Ta pokračovala v cestě, načež Mitsuki uskočila od Kakuza a odcupitala ke své kamarádce. Pokračovalo se při cestě, když se konečně došlo k domu, kde má mollinka bydlet.

 

„Nebydlíme od sebe tak daleko," uculila se Mitsuki.

„Fakt?" podivila se Molly.

 

Hnědovláska zavrtěla hlavou. „Bydlím v ulici za rohem... Aspoň jedno plus."

 

„Teď počkejte," špitla Molly a šla očíhnout zahradu... Tu okupovala její mamka.

„Kde jsi byla? Takhle ráno.."

„Já Ti přece říkala, že budu spát u Martiny," nastolila dívka uražený obličej, „ty mně vůbec neposloucháš!"

 

„To jsi vážně říkala?" podivila se. „promiň, zlato, měla jsem asi moc práce.." omlouvala se okamžitě. Tohle prošlo..
„Molly?" nakoukla opatrně Mitsuki na zahradu a doufala, že je vše v pořádku. Mollyhaněna máma si ji překvapeně prohlédla

„Vy dvě se znáte...? To je báječné." usmívala se. Dívky nechápaly její nadšení.

„Proč?" zeptala se Molly.

 

„Nevěděla jsem, že spolu kamarádíte.. To je skvělé.." zářila dál. „S tvojí mámou jsme dobré kamarádky," mrkla na Mitsuki.

„A-no, viděla jsem Vás, jak si povídate." přikývla hnědovláska.

„Co to ale máte na sobě?" prohlížela si Akatsuki pláště. „Co ti dnešní návrháři nevymyslí. Člověk by řekl, že už mají dost vymýšlení hloupostí." zavrtěla hlavou nechápavě mamka Molly.

 

Mitsuki se tiše zasmála.
„Nenosí tohle v té tvé japonské pohádce?" pokračovala v prohlížení oblečení.

„Mamí, to není pohádka… Kdybys věděla, kdo se na to dívá a…..a jo, je to hodně podobné." Příkývla nakonec a mávla rukou.

 

„Kdes to vůbec vzala?"

 

„Tam dole, jak tam byl ten výprodej." pokrčila rameny dívka, rychle chytla za ruku Mitsuki a odtáhla ji před dům.

 

„Kam zas jdete?" houkla na ně ještě její máma, ale to už byly před domem.
„Výprodej," opakovala pobaveně Mitsuki.

 

„No a," zamračila se molly, „jak by ty pláště neznala, když jsem si vytiskla obrázky a dala na nástěnku."

 

„No jooo, já si vlastně budu muset upravit pokoj," zakřenila se Mitsuki. „Ty FanArty všude, ty obrázky To-… To by mělo přjít pryč," zakecala to.

 

Akatsuki jen nechápavě koukali.. „Takže..? zeptal se Zetsu..

„Dovnitř, hlavně nic nerozbíjet a chovat se tiše." zavelila Molly a koukla na Mitsuki se slovy:
„Půjdeš už?"

 

„Chvilku tady budu..aspoň nakouknu dovnitř," mrkla na ni.

 

„My taky máme dvě patra," zakřenila se Mitsuki a už šli všichni po schodech. „Vy se tady moc nerozkoukávejte," usmála se Molly na druhou skupinku Akatsuki.

 

Po chvíli už houkla zespoda mamka Molly :

 

„Holky, vy jste nahoře?"
„Joo," otráveně zavolala Molly..
„Nemohly by jste sem dolů? Na chvíli.."
Dívky pokrčily rameny a seběhly po schodech. Přitom doufaly, že Akastuki nahoře nic nevyvedou.
„Tvoji rodiče pojedou pozítří na dovolenou, že?" usmála se na Mitsuki. Hnědovláska jen přikývla.
„To my pojedeme do Holandska a právě jsem volala tvojí mámě.." pokračovala. Mitsuki s Molly už se bály, co z ní vypadne. „A protože Vás nenecháme každou samotnou ve velkém domě, domluvily jsme se na jednu věc.. " Dívky se na sebe koukly a bály se, že jim maminky zařídí dozor. „Vadilo by Vám být v jednom domě?" dořekla.

„Co?! Teda... Jasně, že ne!" vyhrkli dívky naráz.

 

„Tvoje máma říkala, že když nic nestropíte, přenechá vám na chvíli váš dům.." otočila se zase na Mitsuki. „A jelikož jste rozumné, hodné holky," při této větě v sobě okamžitě obě začaly dusit smích „tak my vám teda budeme důvěřovat. Ale jednou za čas se k Vám zaskočí podívat sousedka.." Dívky pokrčily rameny. „Berete?"
„Jasně," přikyvovaly obě horlivě..

„Tak jděte zpátky nahoru." usmála se mamka molly.
Dívky okamžitě vyběhli schody a pohlédli na nervózně postávájící Akatsuki, to je ovšem rozesmálo.

Když za sebou Mollyhaněna mamka zavřela dveře na zahradu, Mitsuki vypískla. „To je senzační!" nadskočila

„Taky, že je!" přikyvovala molly.
„Co je senzační?" culnul se Deidara.

„Já," zasmála se. Pein udělal velmi, velmi ironický obličej. Její kamarádka se ušklíbla. „A MOLLY samozřejmě!" doplnila se hned se smíchem.

 

„Pochybuji." ušklíbl se Hidan.

 

„Já ti dám takový -pochubuji-, až se ti hlava zatočí," smála se Mitsuki.

 

„Zkus to," zasmál se Hidan nebezpečně, „a já ti to vrátím."

 

„Né, dík.. mě stačí, žes mě málem přefi.. přesekl," opravila se hned.

„Jen aby." ušklíbl se nesmtelný.

Mitsuki na něj vyplázla pobaveně jazyk.. Molly otevřela dveře od jednoho volného pokoje a všechny tam nasměrovala.

„Holky..?" ozval se zase zespoda hlas.. Mitsuki vylezla z pokoje a hupsla na schody. „Půjdu teď za tvojí mamkou.. zatím ahoj.." odešla.. Mitsuki se vrátila do pokoje.. „No super," hlesla.. „ještě víc lidí u nás doma, jak je tam mám asi procpat?"

„Maskovací techniky?" nadhodila molly,

„Přemýšlím, co s něma," prohlížela si Akatsuki.

 

„Vždyť je to jedno... Počkáme až se někde objeví portálek a bude to! Oni budou tam a my tady všechno." řekla molly a pohlédla na Itachiho, poté ale rychle změnila směr pohledu do země.
„To je pravda.. hlavně.. ať.. to máme za sebou."

„Jo." přikývla.

 

Mitsuki se trochu smutně podívala na všechny Akatsuki. Potom přemýšlela nad tím, co asi bude s Konan... Za chvíli se ale vytrhla z přemýšlení. Akatsuki už si sedli na zem, Kisame a Hidan na sebe nabroušeně koukali.. „Tohle já nebudu snášet!" ukázala na ty dva.

„Hele, mně je u pr**** co budeš snášet a co ne." houkl na ni naježeně Hidan.

 

„Pomoc," přitiskla si ruce zoufale na obličej. Pein ani necekl, jen seděl a byl zticha.

„Ale oni už budou hodní... Že?" vrhla na nesmrtelného zabijácký pohled molly.

„To sotva." odrfnknul si Hidánek.

Kisame taky nic neříkal. Mitsuki si jen povzdechla. Potom se vyhoupla na nohy. „My půjdem.." a koukla na Hidana s tím nejprosebnějším pohledem, na který se jen zmohla. Mitsuki se přešťastně zaculila a potom přelétla pohledem Peina. Tvářil se podivně. Poté pokývala hlavou na Molly a ta šla s partičkou ke dveřím.

 

Mitsuki si povzdechla, rozloučila se s Molly a vedla skupinku ke svému domu. Molly se vrátila nahoru do pokoje za zbytkem.

„Co teď?" zubnul se Zetsu.

„Mno... Asi bych Vás měla provést, protože se asi těžko budete ptát mých rodičů... Pokud by to bylo možné, tak by o Vás neměli ani vědět." řekla molly tiše a pohlédla na Peina, zda něco neřekne on, jako šéf Akatsuki. Ale Pein jen seděl. Když zvedl oči a zmerčil pohled Molly, pouze pokrčil rameny : „Když nám to pomůže dostat se pryč, tak se o nás nikdo nedozví.."

„Bojujeme jenom zbraněmi," pokrčila Molly rameny. „A teď žádná válka ani není."
„Jakými zbraněmi?" zeptal se Tobi.
„Třeba bombami jako vy, různými druhy střelných zbraní, nejsilnější státy mají zbraně hromadného ničení." pokrčila dívka rameny aniž by si cokoliv uvědomila.
„Co je to zbraň hromadného ničení?" vyptávalo se stvořeníčko dál.
„Ehmm... Mno... Jak Ti to popsat, abys to pochopil... Mno... Prostě zbraň, která zničí hodně velký okruh." zamyslela se molly. Nechtěla nic říkat. Zvláštně, když věděla, kdo se za maskou skrývá.
„A kde teď jsou takové zbraně?" vypísklo stvořeníčko nadšeně.
„Hej! Co si o mně myslíš?! Jak to mám vědět?" zamračila se brunetka, která konečně začala chápat smysl otázek.

„Tobi is a good boy!" skrčil se. „No jo, my víme," mávla Molly znuděně rukou.

 

 

Mezitím se Mitsuki s Akatsuki proplížila do domu.

 

„Nastolím vás do pokoje svýho bráchy.." šeptala

 

„Kde je on?" zeptal se Itachi.

 

„Už s náma nebydlí," popostrčila zbytek do pokoje.

 

„Takže.." pokračovala.. „můžu vás na dva dny poprosit, aby jste se snažili o to, aby vás nikdo nenašel?" nadhodila psí kukuč.

„Podceňuješ nás." řekl Itachi chladně.

 

„To tu máme jako bejt a sedět jako nějací volové?" začal se vztekat Hidan.
„Jeden tupec tu stejně bude." utrousil Kakuzu.
„Cos to říkal, Kakuzu, ku*va o co ti de?!" zamračil se Hidánek.

 

„Já vás nepodceňuju," zavrtěla Mitsuki hlavou.. „mluvila jsem o tohle.. když už se musíte hádat, tak potichu.." zamračila se mírně. „A to jsem byla přesvědčená, že jsem schytala ty rozumný.."

Všichni přítomní ji sjeli pohledem a Hidan se rozkřikl
„Tím chceš říct ku**a co?!"

„Hidane, prosím!" přiskočila k němu Mitsuki a dala mu ruku na ústa. „Nekřičet," pípla a okamžitě se po tomto gestu rychle odtáhla.